Národní souručenství
Jediná povolená politická organizace v období protektorátu. Vznikla po zákazu politických stran jako forma kontrolované národní jednoty. Měla demonstrovat loajalitu k okupačnímu režimu, ale zároveň poskytovala určitý prostor pro udržení národního života.
Lehké otázky:
1. Kdy organizace vznikla?
V březnu 1939, krátce po vzniku protektorátu, jako náhrada za rozpuštěné politické strany
2. Proč byla jediná povolená?
Okupační režim zakázal všechny politické strany a vytvořil Národní souručenství jako jedinou povolenou organizaci pro kontrolu českého politického života
3. Kolik měla členů?
Přibližně 99% dospělých českých mužů (ženy nemohly být členkami), celkem asi 3,5 milionu členů
Střední otázky:
4. Jaké byly její oficiální cíle?
Oficiálně měla zajišťovat národní jednotu, zastupovat české zájmy vůči okupační správě, organizovat kulturní a sociální život a demonstrovat loajalitu k protektorátnímu zřízení
5. Jak fungovala v praxi?
Fungovala jako náhražka politických stran, spravovala majetek bývalých stran, vydávala tiskoviny, organizovala kulturní akce a poskytovala určitou platformu pro udržení národního života
6. Kdo stál v jejím čele?
Prvním vedoucím byl Adolf Hrubý, později Josef Nebeský. Organizace podléhala státnímu prezidentovi Emilu Háchovi
Těžké otázky:
7. Nakolik sloužila okupačnímu režimu?
Na povrchu demonstrovala loajalitu k okupačnímu režimu, ale zároveň se snažila udržet určitou míru národní samostatnosti. Její role byla ambivalentní – musela spolupracovat, ale snažila se minimalizovat německý vliv
8. Jak ji využíval odboj?
Odboj využíval její organizační strukturu k šíření informací, její legitimní postavení poskytovalo krytí pro některé odbojové aktivity, a někteří členové vedení udržovali kontakty s odbojem
9. Proč ji Němci tolerovali?
Potřebovali organizaci pro kontrolu české společnosti, která by zároveň demonstrovala zdání autonomie. Sloužila jako nástroj pacifikace českého obyvatelstva a jako prostředek pro implementaci okupační politiky