Tajné hlasování
Tajné hlasování je základní princip demokratických voleb, který zaručuje, že nikdo nemůže zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. To chrání voliče před nátlakem, zastrašováním nebo kupčením s hlasy a umožňuje jim svobodně vyjádřit svůj názor. V praxi je zajištěno oddělením procesu identifikace voliče (u volební komise) od samotného aktu hlasování (za plentou), použitím neprůhledných obálek pro vložení hlasovacího lístku a standardizovanými volebními lístky, které neumožňují identifikaci voliče.
Otázky:
1. Proč je princip tajného hlasování důležitý pro demokratické volby?
Tajné hlasování chrání svobodu rozhodování voliče před vnějšími tlaky, zastrašováním nebo výhrůžkami, zabraňuje kupčení s hlasy a jejich „prodeji“ (volič nemůže prokázat, jak hlasoval), eliminuje riziko odplaty za politické názory (např. v zaměstnání nebo komunitě), posiluje rovnost hlasů nezávisle na sociálním postavení nebo moci voliče a podporuje upřímné vyjádření politických preferencí. Bez tajného hlasování by byla demokracie pouze formální, protože by silnější nebo bohatší mohli ovlivňovat hlasování ostatních. Tajné hlasování je uznáváno mezinárodními standardy jako nezbytná podmínka svobodných a spravedlivých voleb.
2. Jak je v praxi zajištěno tajné hlasování ve volebních místnostech?
Tajné hlasování je zajištěno několika opatřeními: oddělením procesu identifikace voliče od aktu hlasování, použitím volebních plent, za kterými volič v soukromí upravuje hlasovací lístek, standardizovanými volebními lístky, které vypadají stejně pro všechny voliče, neprůhlednými úředními obálkami, do kterých volič vkládá lístek, zapečetěnými volebními urnami, do kterých volič vhazuje obálku před komisí (ale ta nevidí obsah), zákazem fotografování a záznamu hlasování, a dohledem volební komise složené ze zástupců různých stran, která zabraňuje narušení tajnosti. Porušení tajnosti hlasování je považováno za volební delikt.
3. Existují situace, kdy se v demokratickém systému používá veřejné hlasování?
Ano, v některých kontextech se používá veřejné hlasování: v parlamentech a zastupitelstvech často poslanci a zastupitelé hlasují veřejně (jmenovitě nebo zvednutím ruky), aby byli odpovědní voličům, ve výborech a komisích se často používá veřejné hlasování pro transparentnost rozhodování, v občanských shromážděních nebo participativních procesech může být veřejné hlasování nástrojem komunitního rozhodování a konsensu. Na některých úrovních přímé demokracie (např. obecní shromáždění ve Švýcarsku) se tradičně hlasuje veřejně. Veřejné hlasování je vhodné tam, kde je důležitější transparentnost a odpovědnost než ochrana před nátlakem, tedy především u volených zástupců, nikoliv u běžných občanů ve všeobecných volbách.