Veřejné setkání
Veřejné setkání je shromáždění občanů a zástupců veřejné správy za účelem diskuze o veřejných záležitostech, představení plánů nebo projektů, sběru názorů a zpětné vazby. Může mít různé formáty – od tradičního veřejného slyšení, přes kulaté stoly až po interaktivní workshopy. Veřejná setkání jsou důležitým nástrojem participace občanů na rozhodování a přispívají k transparentnosti a legitimitě veřejné správy. Slouží také k budování vzájemného porozumění a důvěry mezi občany a úřady.
Otázky:
1. Jaké jsou různé formáty veřejných setkání a kdy je vhodné je použít?
Mezi formáty patří veřejné slyšení (formální prezentace a následné otázky), vhodné pro představení hotových plánů širší veřejnosti; tematické kulaté stoly (diskuze v menších skupinách), vhodné pro hlubší debatu o konkrétních aspektech problému; world café (rotace účastníků mezi tematickými stoly), dobré pro generování nápadů a zapojení většího počtu lidí; plánovací workshop s mapami a vizualizacemi, ideální pro územní plánování; veřejná debata s diskuzním panelem, vhodná pro kontroverzní témata; a komunitní vycházka/procházka za místy, vhodná pro plánování veřejných prostranství. Výběr formátu závisí na cíli setkání, počtu účastníků a citlivosti tématu.
2. Jak zajistit, aby veřejné setkání bylo inkluzivní a reprezentativní?
Pro inkluzivní setkání je třeba: vybrat dostupné místo a čas vyhovující různým skupinám, zajistit fyzickou přístupnost pro lidi s hendikepem, komunikovat pozvánku různými kanály (nejen online), poskytovat péči o děti nebo zajistit jejich program, nabídnout občerstvení, používat srozumitelný jazyk bez odborného žargonu, aktivně oslovit marginalizované skupiny, zajistit facilitátory, kteří dokáží zapojit různé hlasy, a kombinovat veřejná setkání s jinými metodami participace pro dosažení těch, kteří se nemohou zúčastnit. Důležitá je také atmosféra respektu a bezpečí pro vyjádření různých názorů.
3. Jaké jsou časté chyby při organizaci veřejných setkání?
Časté chyby zahrnují: pozvánku na poslední chvíli nebo nedostatečnou publicitu, nevhodné načasování (pracovní doba, doba večeře), nejasné cíle setkání a očekávání od občanů, dominanci hlasitých jednotlivců bez řízení diskuze, příliš odbornou prezentaci nesrozumitelnou běžným občanům, absenci skutečného naslouchání ze strany úřadů (fake participace), nedostatečnou zpětnou vazbu o tom, jak bude s podněty naloženo, špatnou facilitaci vedoucí k chaotické diskuzi, a nedostatečné zázemí (malý prostor, špatná akustika). Tyto chyby mohou vést k frustraci občanů a snížení jejich ochoty účastnit se v budoucnu.