Senátní volby
Senátní volby jsou procesem, kterým občané volí zástupce do horní komory Parlamentu České republiky. Senát má 81 senátorů volených na šest let, přičemž každé dva roky se obměňuje třetina z nich. Volby probíhají podle většinového dvoukolového systému v 81 jednomandátových volebních obvodech. Do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola, pokud žádný nezískal nadpoloviční většinu. Senát slouží jako pojistka ústavního systému – nemůže být rozpuštěn, má právo veta u běžných zákonů (může být přehlasováno Poslaneckou sněmovnou) a jeho souhlas je nezbytný pro ústavní zákony. Senátoři jsou méně závislí na stranických sekretariátech než poslanci díky osobnostnímu charakteru volby a delšímu funkčnímu období. Senátní volby se většinou vyznačují nižší volební účastí, zejména ve druhém kole.
Otázky:
1. Jaký je význam Senátu v politickém systému ČR a proč má jiný volební systém než Poslanecká sněmovna?
Senát funguje především jako pojistka ústavního systému a stabilizační prvek – nemůže být rozpuštěn, obměňuje se postupně (každé dva roky třetina), projednává zákony schválené Poslaneckou sněmovnou a může je vetovat (sněmovna může veto přehlasovat), bez jeho souhlasu nelze schválit ústavní zákony a volební zákony. Většinový volební systém byl zvolen záměrně odlišně od poměrného systému sněmovny, aby zajistil jinou strukturu reprezentace (důraz na osobnosti spíše než stranickou příslušnost), umožnil zastoupení regionálních zájmů a vytvořil protiváhu proti dominanci politických stran. Odlišný systém volby a postupná obměna přispívají k tomu, že Senát může korigovat případné politické výkyvy ve sněmovně.
2. Jak probíhá dvoukolový většinový systém v senátních volbách a jaké má dopady na složení Senátu?
V prvním kole je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu platných hlasů. Pokud takový není, postupují dva nejúspěšnější kandidáti do druhého kola, které se koná o týden později. V druhém kole vítězí kandidát s vyšším počtem hlasů. Tento systém zvýhodňuje větší a středové strany, které dokáží oslovit širší spektrum voličů, zejména ve druhém kole. Vede také k personalizaci politiky, kdy osobnost, známost a důvěryhodnost kandidáta hraje větší roli než stranická příslušnost. Charakteristické je také postupné sbližování kandidátů k politickému středu (aby získali podporu voličů vyřazených kandidátů) a častá podpora nepostupujících kandidátů těm postupujícím, což vede k vytváření neformálních koalic a předvolebních dohod již před prvním kolem.
3. Proč je u senátních voleb typicky nižší volební účast než u voleb do Poslanecké sněmovny a jak to ovlivňuje legitimitu Senátu?
Nižší volební účast v senátních volbách má několik příčin: menší mediální pokrytí a zájem veřejnosti, vnímání Senátu jako méně důležité instituce s omezenými pravomocemi, konání voleb v „nestandardních“ termínech (často samostatně nebo s krajskými/komunálními volbami), dvoukolový systém (kdy účast ve druhém kole bývá ještě nižší) a menší srozumitelnost senátního volebního systému pro voliče. Nízká účast může zpochybňovat legitimitu Senátu a jeho rozhodnutí, zejména když vetuje zákony schválené sněmovnou zvolenou s vyšší volební účastí. Pro zvýšení legitimity by bylo vhodné lépe komunikovat význam Senátu, jeho konkrétní přínosy pro ústavní systém a případně uvažovat o reformě načasování voleb nebo volebního systému.