Jednokolový systém
Jednokolový volební systém je metoda, při které se o vítězi voleb rozhoduje v jediném hlasování. Existuje v několika variantách, nejčastěji jako systém prosté většiny (tzv. First-Past-The-Post), kde vítězí kandidát s nejvyšším počtem hlasů bez ohledu na to, zda získal nadpoloviční většinu. Tento systém se používá zejména v zemích s britskou koloniální tradicí (Velká Británie, USA, Kanada, Indie). Méně častou variantou je systém absolutní většiny, kde vítěz musí získat nadpoloviční většinu hlasů, což v jednokolovém systému obvykle vyžaduje nějakou formu preferenčního hlasování. Jednokolový systém je jednoduchý a srozumitelný pro voliče, poskytuje jasný výsledek ihned po sečtení hlasů a je méně nákladný než vícekolové systémy. Jeho nevýhodou je, že může vést k vítězství kandidáta, kterého většina voličů nepodporuje, pokud jsou hlasy rozděleny mezi více podobných kandidátů.
Otázky:
1. Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody jednokolového systému oproti dvoukolovému?
Výhody jednokolového systému zahrnují nižší náklady na organizaci voleb, rychlejší získání výsledku, vyšší volební účast (není únava z opakovaného hlasování), jednodušší rozhodování pro voliče a nižší nároky na volební administrativu. Nevýhody spočívají v riziku zvolení kandidáta s minoritní podporou (zejména při rozštěpení podobně orientovaných kandidátů), absenci možnosti přehodnotit volbu mezi koly, menší legitimitě zvolených zástupců při nízkém procentuálním zisku, silnějších motivacích k taktickému hlasování a tendenci ke zjednodušování politické soutěže. Dvoukolový systém poskytuje voličům více informací a možnost korekce, ale za cenu vyšších nákladů a často nižší volební účasti ve druhém kole.
2. Jak jednokolový většinový systém ovlivňuje stranický systém a volební strategie
Jednokolový většinový systém má silnou tendenci vytvářet dvoustranický systém (tzv. Duvergerův zákon), protože racionální voliči koncentrují své hlasy u dvou nejsilnějších kandidátů, aby „neztratili“ svůj hlas. Strany jsou motivovány k vytváření širokých předvolebních koalic a k budování velkých catch-all stran s širokou voličskou základnou. Voliči často volí strategicky – nikoli kandidáta, kterého skutečně preferují, ale toho, který má největší šanci porazit nejméně žádoucího kandidáta. Malé strany přežívají hlavně při silné regionální koncentraci jejich voličů nebo jako reprezentanti jasně vymezených menšin. Kandidáti se zaměřují na získání plurality spíše než na budování široké koalice, což může vést k polarizaci a zanedbávání středových voličů. Paradoxně systém často vede k více extrémním pozicím ve volební kampani, ale k umírněnější politice po volbách, když je třeba oslovit i voliče, kteří v systému neměli zastoupení.
3. Proč některé země používají jednokolový systém pro parlamentní volby, ale dvoukolový pro prezidentské?
Tento mix volebních systémů (např. ve Francii, Polsku, Litvě, Finsku) odráží rozdílnou povahu obou institucí. U parlamentu je důležitá reprezentativnost a efektivita zákonodárného sboru, zatímco u prezidenta jako individuálního orgánu je klíčová osobní legitimita a širší podpora. Prezident často reprezentuje celý národ, a proto je žádoucí, aby byl zvolen nadpoloviční většinou, což dvoukolový systém zajišťuje. Naopak u parlamentu může být výhodné rychlé sestavení funkční vlády, což jednokolový většinový systém podporuje. Dvoukolový systém v prezidentských volbách také umožňuje voličům přehodnotit svou volbu a koalovat proti kandidátovi, kterého považují za nepřijatelného, což je důležité pro přijetí prezidenta jako nadstranického činitele. Kombinace různých systémů může také přispívat k vyvažování mocí v politickém systému a poskytovat různé druhy legitimity pro různé státní orgány.