Preferenční hlasování
Preferenční hlasování je volební mechanismus, který umožňuje voličům vyjádřit své preference mezi kandidáty uspořádáním podle jejich pořadí nebo označením konkrétních kandidátů na kandidátní listině. Existuje několik typů preferenčního hlasování: v rámci listinného poměrného systému (tzv. panašování – volič může označit preferované kandidáty na listině), systém jednoho přenosného hlasu (STV – volič řadí kandidáty podle preferencí a hlasy neúspěšných kandidátů se přesouvají podle dalších preferencí) a alternativní hlasování (podobné STV, ale v jednomandátovém obvodu). V českém volebním systému se používá preferenční hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a krajských zastupitelstev, kdy volič může udělit preferenční hlasy (tzv. kroužkování) kandidátům na zvolené kandidátní listině. Preferenční hlasování posiluje vliv voličů na složení zastupitelských sborů a oslabuje moc stranických sekretariátů při sestavování pořadí na kandidátkách.
Otázky:
1. Jak fungují různé systémy preferenčního hlasování a v čem se liší?
V listinném poměrném systému s preferenčními hlasy (např. ČR) volič vybírá jednu stranu a může označit preferované kandidáty na této listině (v ČR až 4 ve sněmovních volbách). Při získání určitého počtu preferencí (v ČR 5% z celkového počtu hlasů pro stranu v daném obvodu) kandidát postupuje na přední místo listiny. V systému jednoho přenosného hlasu (STV – Irsko, Malta) volič řadí kandidáty podle preferencí. Kandidáti potřebují dosáhnout volební kvóty pro zvolení, hlasy nad kvótu nebo hlasy vyřazených kandidátů se přesouvají podle dalších preferencí voličů. V alternativním hlasování (Austrálie) volič také řadí kandidáty, ale v jednomandátovém obvodu. Postupně se vyřazují kandidáti s nejmenším počtem prvních preferencí a jejich hlasy se přerozdělují, dokud někdo nezíská nadpoloviční většinu. Blokové hlasování (Filipíny, některé místní volby) dává voliči tolik hlasů, kolik je obsazovaných mandátů, a může je rozdělit mezi kandidáty různých stran.
2. Jaké jsou výhody a nevýhody preferenčního hlasování z hlediska politického systému?
Výhody preferenčního hlasování zahrnují větší vliv voličů na složení zastupitelských sborů, oslabení oligarchických tendencí uvnitř stran a moci stranických sekretariátů, možnost „potrestat“ kontroverzní kandidáty na čelných místech listin, posílení vztahu mezi voliči a konkrétními politiky a možnost vyjádřit komplexnější preference než jen výběr strany. Nevýhody spočívají v možném narušení stranické jednoty a disciplíny, když kandidáti soutěží o preference i v rámci strany, složitějším volebním systému, který může být náročnější na pochopení pro voliče, zvýhodnění mediálně známých tváří před odborníky na nižších pozicích, riziku ovlivnění preferencí populistickými kampaněmi jednotlivých kandidátů a technicky náročnějším sčítání hlasů. Systém také může vytvářet nerovné podmínky mezi kandidáty z hlediska financování osobních kampaní.
3. Jak se liší využití a dopad preferenčního hlasování v různých politických kulturách?
V zemích s tradicí silných politických stran (např. západní Evropa) preference obvykle mírně korigují stranické seznamy, ale většina poslanců je stále volena podle pořadí určeného stranou. V individualistických politických kulturách (např. USA, kde se používají primárky) mají preference zásadnější vliv a často zcela určují, kdo bude zvolen. V zemích s vysokou mírou klientelismu může preferenční hlasování posilovat osobní sítě politiků na úkor programových témat. Ve společnostech etnicky či nábožensky rozdělených (např. Libanon, Severní Irsko) může specifický systém preferencí umožnit reprezentaci různých skupin a podporovat kandidáty, kteří jsou přijatelní napříč společenskými štěpením. Roli hraje i zkušenost – v zemích, kde preferenční hlasování funguje dlouho, ho voliči využívají strategičtěji než v zemích, kde bylo zavedeno nedávno. V některých zemích (např. Brazílie, Finsko) jsou preference tak silné, že prakticky vytvářejí osobnostní volby v rámci poměrného systému.