D’Hondtova metoda
D’Hondtova metoda je matematický způsob přepočtu hlasů na mandáty v poměrném volebním systému, pojmenovaný po belgickém právníkovi a matematikovi Victoru D’Hondtovi. Patří mezi tzv. dělitelové metody, které využívají postupné dělení celkového počtu hlasů pro stranu řadou čísel a následné přidělování mandátů podle velikosti výsledných podílů. V případě D’Hondtovy metody se používají dělitelé 1, 2, 3, 4 atd. Pro každou stranu se vypočítají podíly získaných hlasů těmito děliteli a mandáty se přidělují stranám s nejvyššími podíly, dokud nejsou rozděleny všechny disponibilní mandáty. Tato metoda je nejpoužívanější metodou přepočtu hlasů v poměrných volebních systémech a používá se i v České republice pro volby do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a zastupitelstev krajů a obcí. Ve srovnání s jinými metodami mírně zvýhodňuje větší strany, čímž přispívá k větší stabilitě vlád.
Otázky:
1. Jak přesně funguje D’Hondtova metoda a jak se liší od jiných metod přepočtu hlasů?
D’Hondtova metoda funguje tak, že počet hlasů pro každou stranu se postupně dělí řadou čísel 1, 2, 3, 4… Výsledné podíly všech stran se seřadí od největšího po nejmenší a podle tohoto pořadí se přidělují mandáty. Mandáty získají strany s nejvyššími podíly až do vyčerpání všech mandátů. Od jiných metod se liší především používanou řadou dělitelů: metoda Sainte-Laguë používá dělitele 1, 3, 5, 7…, modifikovaná Sainte-Laguë metoda 1,4, 3, 5, 7…, Imperiali metoda 2, 3, 4, 5… D’Hondtova metoda ve srovnání s metodou Sainte-Laguë či Hareovou kvótou zvýhodňuje větší strany a znevýhodňuje malé strany, což vede k menší fragmentaci zastupitelských sborů a větší stabilitě vlád, ale zároveň k nižší proporcionalitě (větší odchylce mezi podílem hlasů a podílem mandátů).
2. Proč je D’Hondtova metoda nejpoužívanější metodou přepočtu hlasů ve světě a jaké jsou její výhody a nevýhody?
D’Hondtova metoda je oblíbená pro svou jednoduchost, srozumitelnost a předvídatelnost výsledků. Prakticky vždy rozdělí všechny mandáty bez potřeby dodatečných pravidel pro zbývající mandáty. Hlavní výhodou je, že podporuje vytváření stabilnějších vlád díky mírnému zvýhodnění větších stran, což je žádoucí v parlamentních demokraciích závislých na důvěře parlamentu. Metoda také minimalizuje tzv. paradox Alabamy (situaci, kdy zvýšení počtu rozdělovaných mandátů vede ke ztrátě mandátu některé strany). Nevýhodou je nižší míra proporcionality ve srovnání s jinými metodami (např. Sainte-Laguë), což může vést k nedostatečné reprezentaci menších stran a větší disproporci mezi podílem hlasů a mandátů. V kombinaci s malými volebními obvody může D’Hondtova metoda významně deformovat výsledky ve prospěch velkých stran, což v některých zemích vedlo k ústavním sporům a reformám volebních systémů.
3. Jaký vliv má D’Hondtova metoda na volební strategie stran a koalic?
D’Hondtova metoda motivuje menší strany ke spojování do předvolebních koalic, protože společná kandidatura přináší více mandátů než samostatný postup (tzv. koaliční bonus). Pro strany je výhodné vytvářet koalice zejména v menších volebních obvodech, kde je disproporční efekt D’Hondtovy metody silnější. Metoda také podporuje vytváření širších catch-all stran na úkor menších, ideologicky čistších subjektů. Z hlediska voličů metoda podporuje strategické hlasování – voliči menších stran mohou dát přednost větší straně s podobným programem, aby jejich hlas „nepropadl“. Pro politický systém jako celek D’Hondtova metoda přispívá ke konsolidaci stranického spektra a vytváření stabilnějších, často středově orientovaných vlád. Některé země (např. Španělsko, Portugalsko) využívají tento efekt záměrně pro podporu stability po přechodu k demokracii, zatímco jiné země preferují vyšší proporcionalitu a používají jiné metody.