Volební kvórum
Volební kvórum (též volební práh nebo uzavírací klauzule) je minimální procentuální hranice hlasů, kterou musí politická strana nebo kandidát získat, aby se mohli účastnit rozdělování mandátů v zastupitelském orgánu. Jeho hlavním účelem je zabránit přílišné fragmentaci politického spektra a zajistit větší stabilitu při sestavování vlád. V České republice činí volební kvórum pro volby do Poslanecké sněmovny 5 % hlasů pro samostatně kandidující stranu, 8 % pro dvou- a tříčlennou koalici a 11 % pro koalici čtyř a více stran. Podobné prahy platí i pro volby do Evropského parlamentu a krajských zastupitelstev (zde bez navýšení pro koalice). V komunálních volbách je kvórum stanoveno na 5 % v obcích, kde se volí více než 10 zastupitelů. Volební kvórum je předmětem politických i ústavních debat, neboť na jedné straně přispívá ke stabilitě politického systému, na druhé straně omezuje proporčnost zastoupení a může vést k „propadnutí“ významného počtu hlasů.
Otázky:
1. Jaké jsou hlavní argumenty pro a proti existenci volebního kvóra?
Pro volební kvórum hovoří potřeba zabránit přílišné fragmentaci zastupitelských sborů, která by mohla vést k nemožnosti sestavit stabilní vládu, eliminace extremistických a antisystémových stran s malou podporou, podpora vytváření předvolebních koalic a slučování menších stran s podobným programem, a předcházení volbám „recesistických“ stran bez reálného politického programu. Proti kvóru stojí argumenty o narušení proporcionality volebního systému a omezení reprezentativnosti (značná část voličů může zůstat bez zastoupení), omezení politické plurality a inovací přicházejících od nových politických subjektů, znevýhodnění menšinových zájmů ve společnosti a námitka, že kvórum je umělou bariérou, která porušuje rovnost hlasovacího práva. Optimální nastavení kvóra by mělo vyvažovat tyto protichůdné cíle.
2. Jak se liší nastavení volebních kvór v různých zemích a jaký to má dopad na jejich politické systémy?
Výše volebního prahu se v různých zemích výrazně liší. Některé státy nemají žádné celostátní kvórum (Nizozemsko, Finsko), jiné mají velmi nízké (Dánsko 2%, Izrael 3,25%) a další relativně vysoké (Turecko 10%, Rusko 7%). Česká republika s 5% prahem patří k evropskému standardu (podobně Německo, Polsko, Slovensko). Vyšší kvóra vedou k menší fragmentaci parlamentu a často k bipartismu nebo dominanci několika velkých stran (Turecko). Nižší kvóra umožňují zastoupení menších stran a různých zájmových skupin za cenu složitějšího vytváření koalic (Izrael, Nizozemsko). Některé země mají specializovaná ustanovení pro národnostní menšiny, které jsou osvobozeny od kvóra (Polsko, Srbsko), nebo regionální výjimky (Švédsko – 4% celostátně nebo 12% v jednom volebním obvodu). Existují také různé přístupy ke koalicím – někde platí stejný práh jako pro jednotlivé strany, jinde se práh zvyšuje s počtem stran v koalici (ČR, Polsko), což motivuje k hlubší integraci stran.
3. Jak volební kvórum ovlivňuje chování voličů a politických stran a jaké má nezamýšlené důsledky?
Volební kvórum motivuje voliče ke strategickému hlasování – místo volby preferované malé strany, která může být pod prahem, volí větší stranu s podobným programem (tzv. užitečný hlas). To vede k podhodnocení reálné podpory malých stran v průzkumech i volbách. Strany jsou motivovány ke slučování do předvolebních koalic, ale také k rozštěpení v případě, že by společně nepřekonaly zvýšený práh pro koalice. Kvórum podporuje vytváření nových stran kolem silných osobností z existujících stran spíše než na základě nových ideologií. Nezamýšleným důsledkem může být situace, kdy významná část hlasů „propadne“ (30% v Turecku 2002), což vede k výrazné disproporci (strana s 34% hlasů získala 66% mandátů). Kvórum také komplikuje vstup nových stran do politiky, což může vést k občanské frustraci a volání po „antisystémových“ alternativách. V některých případech může kvórum paradoxně zvýšit nestabilitu, pokud těsně pod prahem skončí strany, které by jinak mohly vytvořit stabilní vládní koalici.