Uzavírací klauzule
Uzavírací klauzule je specifickým typem volebního kvóra používaným v poměrných volebních systémech, který stanovuje minimální procento hlasů, jež musí politická strana získat, aby se kvalifikovala pro rozdělování mandátů. Na rozdíl od obecnějšího pojmu volebního kvóra se termín „uzavírací klauzule“ používá specificky pro pevně stanovený procentuální práh na celostátní nebo regionální úrovni. V České republice je uzavírací klauzule stanovena zákonem na 5 % pro samostatně kandidující strany ve volbách do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a krajských zastupitelstev. Pro koalice stran se tato hranice zvyšuje na 8 % pro dvoučlenné a tříčlenné koalice a 11 % pro koalice čtyř a více stran (s výjimkou krajských voleb, kde se klauzule pro koalice nezvyšuje). Účelem uzavírací klauzule je zabránit přílišné fragmentaci zastupitelských sborů a zajistit jejich akceschopnost. Kritici poukazují na to, že klauzule může vést k významné deformaci poměrného zastoupení a k vyloučení významné části voličů z reprezentace.
Otázky:
1. Jaký je rozdíl mezi přirozeným a umělým volebním prahem a jaké jsou jejich politické dopady?
Přirozený volební práh je minimální procento hlasů potřebné k získání alespoň jednoho mandátu v daném volebním obvodu, které vyplývá z matematiky volebního systému a velikosti obvodu (počtu rozdělovaných mandátů). Čím méně mandátů se v obvodu rozděluje, tím vyšší je přirozený práh. Umělý práh (uzavírací klauzule) je zákonem stanovená minimální hranice hlasů pro účast na rozdělování mandátů, bez ohledu na matematiku systému. Politickým dopadem přirozeného prahu je zvýhodnění velkých stran v malých obvodech, přičemž tento efekt se liší region od regionu podle velikosti obvodů. Umělý práh působí plošně v celé zemi a vytváří jasnou dělicí linii mezi parlamentními a neparlamentními stranami. Kombinace obou prahů může vést k výrazné deformaci proporcionality – malé strany s regionálně koncentrovanou podporou mohou být znevýhodněny dvakrát (regionálně vysokým přirozeným prahem i celostátním umělým prahem).
2. Jak se uzavírací klauzule liší v různých typech voleb v České republice a proč?
V parlamentních volbách (Poslanecká sněmovna) platí 5% klauzule pro samostatné strany, 8% pro dvojčlenné a trojčlenné koalice a 11% pro koalice čtyř a více stran. Totéž platí pro volby do Evropského parlamentu. V krajských volbách je klauzule 5% bez ohledu na to, zda jde o koalici nebo samostatnou stranu. V komunálních volbách klauzule činí 5% pouze v obcích, kde se volí více než 10 zastupitelů, v menších obcích není stanovena žádná. V senátních volbách se klauzule nepoužívá, protože jde o většinový systém. Odlišnosti vyplývají z různého účelu a fungování jednotlivých zastupitelských sborů – přísnější pravidla pro Poslaneckou sněmovnu mají zajistit stabilitu vlády, která je na ní závislá, zatímco méně přísná pravidla pro komunální volby umožňují reprezentaci lokálních zájmů a nezávislých kandidátů. Pro krajské volby byla původně také stanovena vyšší klauzule pro koalice, ale Ústavní soud ji zrušil pro neodůvodněné zvýhodnění samotných stran.
3. Jaké jsou hlavní ústavněprávní argumenty týkající se legitimity uzavírací klauzule a jak je řešily ústavní soudy?
Hlavní ústavněprávní otázkou je, zda uzavírací klauzule nepřiměřeně nezasahuje do základních demokratických principů, především do rovnosti volebního práva a proporcionality zastoupení. Ústavní soudy různých zemí (včetně českého) obecně uznávají legitimitu umírněné klauzule s cílem zajistit funkčnost parlamentu a stabilitu vlády. Český Ústavní soud potvrdil ústavnost 5% klauzule, ale zrušil její navyšování pro koalice v krajských volbách jako neodůvodněné. Německý soud stanovil, že klauzule musí být přiměřená svému účelu a nesmí být vyšší než 5%. V některých zemích byly vysoké klauzule prohlášeny za protiústavní (např. v Turecku byla 10% klauzule kritizována Evropským soudem pro lidská práva, ale nikoli zrušena). Soudy také někdy zavádějí výjimky – v Německu jsou strany národnostních menšin osvobozeny od 5% klauzule. Dalším aspektem je otázka, zda by klauzule měla být uplatňována na celostátní nebo regionální úrovni – španělský soud například potvrdil regionální aplikaci, což umožňuje zastoupení regionálních stran.