Ludvík Svoboda
Ludvík Svoboda (1895-1979) byl prezident ČSSR v letech 1968-1975, armádní generál a válečný hrdina. Za druhé světové války velel československým jednotkám v SSSR. Po válce byl ministrem obrany, v 50. letech perzekuován. V roce 1968 byl zvolen prezidentem, po srpnu se snažil mírnit následky okupace. Byl donucen k abdikaci ze zdravotních důvodů.
Lehké otázky:
1. Ve kterých letech byl prezidentem?
Byl prezidentem ČSSR v letech 1968-1975
2. Jakou měl vojenskou hodnost?
Měl hodnost armádního generála
3. Kde velel československým jednotkám za druhé světové války?
Velel československým vojenským jednotkám v Sovětském svazu
Střední otázky:
4. Jak se zachoval během invaze v srpnu 1968?
Odmítl legitimizovat kolaborantskou dělnicko-rolnickou vládu, trval na propuštění internovaných představitelů státu a vyjednával v Moskvě jejich účast na jednáních. Snažil se mírnit následky okupace a chránit ústavní činitele
5. Proč byl vybrán jako prezidentský kandidát v roce 1968?
Byl přijatelný pro všechny strany díky své válečné minulosti, autoritě u Sovětů i popularity u veřejnosti. Jako nečlen předsednictva ÚV KSČ symbolizoval určitý odstup od stranické politiky
6. Jaký byl jeho osud v 50. letech?
Byl odstraněn z funkce ministra obrany, perzekuován a sledován StB. Přestože nebyl uvězněn, byl odstaven od veřejného života a degradován na úředníka v zemědělství
Těžké otázky:
7. Nakolik mohl jako prezident ovlivnit průběh normalizace?
Jeho vliv byl omezený. Ačkoliv se snažil mírnit nejtvrdší dopady normalizace a pomáhat jednotlivcům, nemohl zabránit čistkám a perzekucím. Jeho autorita postupně slábla a stal se spíše symbolickou postavou
8. Jak se proměnil jeho vztah k Sovětskému svazu během jeho života?
Od válečného spojenectví přes poválečnou spolupráci, osobní zklamání v 50. letech, naděje roku 1968 až po vynucenou akceptaci sovětské okupace. Jeho postoj odrážel složitý vývoj československo-sovětských vztahů
9. Proč se z válečného hrdiny stal spíše tragickou postavou normalizace?
Jeho setrvání ve funkci po srpnu 1968 legitimizovalo normalizační režim, přestože sám nesouhlasil s mnoha jeho kroky. Tragičnost jeho postavy spočívala v rozporu mezi jeho morální autoritou a faktickou bezmocností zabránit nastupující normalizaci