Protektorát Čechy a Morava
Státní útvar vytvořený Německem na území českých zemí po 15. březnu 1939. Formálně měl autonomii, ale fakticky byl plně podřízen německé správě. V čele stál říšský protektor, zatímco protektorátní vláda a prezident měli minimální pravomoci. Období bylo charakterizováno germanizací, perzekucí a holocaustem. Protektorát Čechy a Morava zanikl s porážkou nacistického Německa v květnu 1945.
Lehké otázky:
1. Kdy byl protektorát vyhlášen?
Protektorát byl vyhlášen 16. března 1939, den po německé okupaci zbytku českých zemí. Výnos o zřízení protektorátu podepsal Adolf Hitler v Pražském hradě.
2. Kdo stál v jeho čele?
V čele protektorátu stál říšský protektor jako zástupce Hitlera. Prvním byl Konstantin von Neurath (1939-1941), pak zastupující protektor Reinhard Heydrich (1941-1942) a nakonec Kurt Daluege a Wilhelm Frick. Formální hlavou autonomní správy byl státní prezident Emil Hácha.
3. Jaké bylo jeho oficiální označení?
Oficiální název zněl „Protektorát Čechy a Morava“ (německy „Protektorat Böhmen und Mähren“). Tento název zdůrazňoval oddělení českých zemí a vynechával slovo „český“ či „československý“.
Střední otázky:
4. Jaké byly pravomoci protektorátní vlády?
Protektorátní vláda měla velmi omezené pravomoci – spravovala vnitřní záležitosti jako školství, sociální péči a některé hospodářské otázky. Všechna důležitá rozhodnutí podléhala schválení německých úřadů. Vláda především zajišťovala výkon německých nařízení a správu v češtině.
5. Jak fungovala dvojí správa území?
Existovala paralelní struktura německé okupační a protektorátní správy. Německá správa (v čele s říšským protektorem a později německými státními ministrem) měla vrchní dozor a rozhodovací pravomoc. Protektorátní správa byla podřízena německé, vykonávala její nařízení a zajišťovala běžný chod území. Na okresní úrovni působili němečtí oberlandráti vedle českých okresních hejtmanů.
6. Jaké byly hlavní formy perzekuce?
Hlavními formami perzekuce byly: zatýkání a popravy odbojářů a jejich podporovatelů, deportace Židů a Romů do koncentračních táborů, germanizační politika včetně uzavření českých vysokých škol, nucené pracovní nasazení v Říši, zabavování majetku a ekonomický útisk.
Těžké otázky:
7. Nakolik byla účinná strategie retardace?
Strategie retardace (zpomalování a sabotování německých nařízení) byla částečně úspěšná zejména v počátečním období protektorátu. Umožnila zachovat část české správy a zmírnit některá opatření. Po nástupu Heydricha však byla výrazně omezena zavedením přímého řízení a personálními čistkami. Přesto pomohla zachovat určitou kontinuitu správy a chránit část obyvatelstva.
8. Jak se měnila míra autonomie během války?
Míra autonomie se postupně snižovala. První fáze (1939-1941) znamenala relativní autonomii pod von Neurathem. Nástup Heydricha přinesl tzv. správní reformu a faktické zrušení autonomie. Po jeho smrti a zejména od roku 1943 došla k totální podřízenosti německým válečným potřebám pod vedením K. H. Franka jako německého státního ministra.
9. Jaký byl vztah mezi kolaborací a odbojem?
Vztah mezi kolaborací a odbojem byl komplexní a není možné vést jasnou hranici. Existovaly různé stupně spolupráce s okupanty – od aktivní kolaborace přes vynucenou spolupráci až po předstíranou loajalitu kryjící odbojovou činnost. Mnozí úředníci a představitelé protektorátu balancovali mezi nutnou mírou spolupráce a snahou chránit české zájmy. Strategie „práce pro národ“ přecházela plynule od legální činnosti přes retardaci až k odboji.