Únorový komunistický převrat
Komunistický převrat v únoru 1948, kdy KSČ za podpory části společnosti převzala mocenský monopol. Krize začala demisí nekomunistických ministrů, kterou prezident Beneš pod tlakem přijal a doplnil vládu komunistickými kandidáty. Následovala čistka ve všech oblastech společnosti a nastolení totalitního režimu.
Lehké otázky:
1. Kdy přesně převrat proběhl?
Vládní krize vrcholila mezi 20. a 25. únorem 1948. Klíčovým datem byl 25. únor, kdy prezident Beneš přijal demisi nekomunistických ministrů a jmenoval novou vládu podle Gottwaldova návrhu.
2. Kolik ministrů podalo demisi?
Demisi podalo 12 ministrů z nekomunistických stran (národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté). Ve vládě zůstali komunisté, jejich spojenci a nestraníci Jan Masaryk a Ludvík Svoboda.
3. Jak dlouho krize trvala?
Akutní fáze krize trvala 6 dní, od 20. února (podání demise) do 25. února (jmenování nové vlády). Napětí však gradovalo už od podzimu 1947 a následné změny probíhaly několik měsíců.
Střední otázky:
4. Jaká byla role prezidenta Beneše?
Beneš se snažil působit jako neutrální arbitr krize, ale byl pod silným tlakem z obou stran. Původně odmítal přijmout demisi a hledal kompromisní řešení. Nakonec pod tlakem demonstrací, hrozby občanské války a vlastní nemoci demisi přijal. Jeho kapitulace legitimizovala komunistický převrat.
5. Jak reagovaly demokratické strany?
Demokratické strany spoléhaly na ústavní řešení krize prostřednictvím demise. Nebyly ale jednotné, nedokázaly mobilizovat své příznivce a podcenily komunistickou přípravu. Chyběla jim jasná strategie a koordinace postupu. Po převratu se rychle rozpadly nebo byly „obrozeny“ prokomunistickým vedením.
6. Jakou roli hrály Lidové milice?
Lidové milice, ozbrojené složky KSČ, sehrály klíčovou roli při zastrašování odpůrců a demonstraci síly. Byly mobilizovány už 20. února, obsadily klíčové body ve městech a působily jako nátlakový prostředek. Jejich existence mimo zákonný rámec symbolizovala dvojí moc v státě.
Těžké otázky:
7. Proč demokratické strany zvolily taktiku demise?
Demokratické strany zvolily demisi z několika důvodů: věřily, že prezident demisi nepřijme a dojde k pádu vlády, spoléhaly na ústavní řešení krize, chtěly předejít násilnému střetu. Byla to však taktická chyba – demise umožnila formálně legální převzetí moci komunisty a zbavila demokraty možnosti aktivního odporu.
8. Nakolik byl převrat důsledkem poválečného vývoje?
Převrat byl vyvrcholením poválečného vývoje v několika směrech: systém Národní fronty omezil politickou soutěž, znárodnění a pozemková reforma posílily roli státu, poválečná radikalizace společnosti nahrávala levicovým řešením. KSČ systematicky obsazovala klíčové pozice (bezpečnost, odbory) už od roku 1945. Košický vládní program a „lidová demokracie“ vytvořily předpolí pro komunistické převzetí moci.
9. Jaké byly mezinárodní souvislosti převratu?
Převrat probíhal v kontextu začínající studené války a sovětizace východní Evropy. SSSR byl připraven zasáhnout v případě odporu, zatímco Západ neměl zájem ani možnost intervenovat. Převrat symbolicky ukončil možnost „třetí cesty“ mezi Východem a Západem a definitivně zařadil Československo do sovětského bloku. Stal se také varováním pro západní komunistické strany a přispěl k upevnění bipolárního rozdělení Evropy.