Normalizace
Období 1969-1989 po potlačení Pražského jara charakterizované návratem k předreformní politice, čistkami ve straně a společnosti, a politickou apatií. Režim nabízel materiální výhody výměnou za politickou poslušnost. Došlo k omezení občanských svobod a izolaci opozice.
Lehké otázky:
1. Jak dlouho období normalizace trvalo?
Od dubna 1969 (nástup Gustáva Husáka do čela KSČ) do listopadu 1989 (pád komunistického režimu)
2. Kdo stál v jeho čele?
Gustáv Husák jako první (později generální) tajemník KSČ a od roku 1975 také jako prezident republiky
3. Co nabízel režim obyvatelstvu?
Materiální výhody, sociální jistoty, relativně dostupné bydlení, spotřební zboží a možnost rekreace výměnou za politickou poslušnost a neangažovanost
Střední otázky:
4. Jak probíhaly čistky ve společnosti?
Prostřednictvím prověrek členů KSČ, vyhazovů ze zaměstnání, zákazu studia pro děti „politicky nespolehlivých“ osob, vynucených podpisů souhlasu s okupací, odstranění reformních představitelů z veřejného života
5. Jaké byly hlavní rysy normalizační kultury?
Ideologická kontrola médií, cenzura, propagandistická tvorba, únik do nepolitických témat (zejména v televizi a filmu), rozvoj „šedé zóny“ kultury, existence oficiální, neoficiální a exilové kultury
6. Proč se režimu dařilo udržet stabilitu?
Kombinací represe a sociálních výhod, podporou SSSR, důslednou kontrolou společnosti, potlačením opozice a vytvořením systému závislosti obyvatel na státu
Těžké otázky:
7. Jak se lišila normalizace od 50. let?
Namísto masového teroru používala „měkčí“ formy represe, nabízela vyšší životní úroveň, nevyžadovala aktivní podporu režimu, pouze pasivní loajalitu. Represe byla selektivnější a více zaměřená na izolaci opozice než na masové perzekuce
8. Proč se nepodařilo obnovit reformní hnutí?
Kombinace faktorů: přítomnost sovětských vojsk, důsledné čistky ve straně i společnosti, únava a deziluze společnosti, efektivní systém kontroly a represe, existence „společenské smlouvy“ nabízející materiální výhody za politickou pasivitu
9. Jaké byly dlouhodobé důsledky pro českou společnost?
Morální devastace společnosti, ztráta důvěry v politickou angažovanost, rozšíření korupce a protekce, dvojí morálka (jiné chování v soukromí a na veřejnosti), ztráta profesních elit díky emigraci, přerušení demokratických tradic a deformace pracovní etiky