Tábory nucené práce
Zařízení zřizovaná od roku 1948 pro internaci „třídních nepřátel“ a jejich využití k nucené práci. Byly sem posíláni lidé bez soudního rozhodnutí na základě rozhodnutí komisí. Představovaly jeden z nástrojů perzekuce a zastrašování společnosti.
Lehké otázky:
1. Kdy začaly vznikat?
Od října 1948, kdy byl přijat zákon č. 247/1948 Sb. o táborech nucené práce
2. Pro koho byly určeny?
Pro „třídní nepřátele“ – bývalé podnikatele, živnostníky, sedláky, příslušníky inteligence a další osoby považované režimem za nepřátelské
3. Kdo do nich posílal?
Tříčlenné komise při krajských národních výborech, které rozhodovaly bez soudního procesu, pouze na základě administrativního rozhodnutí
Střední otázky:
4. Jak dlouho fungovaly?
Hlavní vlna fungování byla v letech 1948-1954, některé existovaly až do roku 1956. Později byly transformovány na jiné typy nápravných zařízení
5. Kde byly umístěny?
Především v oblastech těžkého průmyslu a těžby (Ostravsko, Kladno, Jáchymov), v zemědělských oblastech a při velkých stavbách socialismu
6. Jaké byly podmínky v táborech?
Velmi tvrdé – dlouhá pracovní doba, špatné ubytování a stravování, nedostatečná zdravotní péče, fyzicky náročná práce, často v nebezpečných podmínkách (doly, uranové doly)
Těžké otázky:
7. Jakou roli hrály v systému perzekuce?
Sloužily jako nástroj zastrašování společnosti, likvidace skutečných i potenciálních odpůrců režimu, zdroj levné pracovní síly a prostředek „převýchovy“ třídních nepřátel. Byly součástí širšího systému represe
8. Jak ovlivnily československou společnost?
Přispěly k atmosféře strachu a nejistoty, narušily sociální vazby, pomohly zlomit odpor proti kolektivizaci a znárodnění. Jejich existence ovlivnila několik generací a přispěla k deformaci právního vědomí společnosti
9. V čem se lišily od pracovních táborů v jiných zemích?
Od nacistických táborů se lišily absencí rasové ideologie a nižší úmrtností, od sovětských gulagů menším rozsahem a kratší dobou existence. Specifikem bylo využití administrativního rozhodování místo soudů a zaměření na „třídní nepřátele“