Moskevský protokol
Dokument podepsaný československými představiteli v Moskvě po srpnové invazi 1968. Obsahoval závazky k „normalizaci“ poměrů, omezení svobody tisku a zrušení „protisocialistických“ organizací. Znamenal faktickou kapitulaci reformního vedení a základ pro nástup normalizace.
Lehké otázky:
1. Kde byl protokol podepsán?
V Moskvě, v budově ÚV KSSS, během jednání československé a sovětské delegace
2. Kdy k podpisu došlo?
26. srpna 1968, po několikadenním jednání československých představitelů se sovětským vedením
3. Kdo odmítl protokol podepsat?
František Kriegel jako jediný z československé delegace odmítl dokument podepsat
Střední otázky:
4. Jaké byly hlavní body protokolu?
Anulování XIV. sjezdu KSČ, obnovení kontroly nad médii, zákaz „protisocialistických“ organizací, souhlas s dočasným pobytem sovětských vojsk, personální změny ve vedení a závazek k „normalizaci“ poměrů
5. Za jakých okolností byl podepsán?
Pod nátlakem, v podmínkách faktické internace československé delegace v Moskvě, za přítomnosti sovětských vojsk v Československu a hrozby další eskalace násilí
6. Jak byl prezentován veřejnosti?
Jako „kompromisní řešení“ krize, které umožní postupný odchod vojsk. Plné znění nebylo zveřejněno, veřejnost se dozvěděla jen vybrané informace
Těžké otázky:
7. Nakolik byl závazný?
Formálně nebyl mezinárodní smlouvou, ale fakticky se stal základním dokumentem normalizace. Jeho „plnění“ bylo pod přímým dohledem Moskvy a stalo se měřítkem loajality
8. Jak ovlivnil další vývoj?
Zásadně – stal se „jízdním řádem“ normalizace, legitimizoval pobyt sovětských vojsk, poskytl právní rámec pro odstranění reformistů a návrat k předreformnímu kurzu
9. Proč většina vedení protokol podepsala?
Kombinace faktorů: snaha zabránit krveprolití, realistické zhodnocení mezinárodní situace, osobní zodpovědnost za osud země, tlak sovětského vedení a absence reálných alternativ. Také víra, že podpisem zachrání alespoň část reforem