Autor: admin

Šikanující agresoři mohou vyhrožovat fyzickým násilím, pokud nedostanou peníze, můžou vydírat pomocí kompromitujících informací nebo fotografií, můžou tvrdit, že oběť jim „dluží“ za nějakou vymyšlenou službu, nebo můžou prostě použít svou fyzickou nebo sociální převahu k vynucení peněz. Někdy také předstírají přátelství a pak si „půjčují“ peníze, které nikdy nevrátí.

Vydírání penězi vytváří finanční tlak na rodinu oběti, která si často neví rady s tím, proč dítě pořád potřebuje více peněz. Oběť se může dostat do problémů s rodiči, kteří nerozumí situaci. Také to může vést k tomu, že oběť začne krást peníze doma nebo ve škole, aby uspokojila požadavky útočníka, což ji dostane do ještě větších problémů.

Nikdy nedávej útočníkovi peníze, i když vyhrožuje – tím problém jen prodlužuješ a zhoršuješ. Okamžitě řekni rodičům o tom, co se děje, i když se bojíš jejich reakce. Oni ti mohou nejlépe pomoci situaci vyřešit. Také informuj školu o problému. Pokud útočník vyhrožuje násilím, může být jedinou cestou přivolat policii. Pamatuj si, že vydírání penězi je trestný čin.

Může to být přinucení k tomu, aby oběť ukradla něco pro útočníka, lhala učitelům nebo rodičům, udělala jeho domácí úkol, dala mu své peníze nebo svačinu, provedla něco ponižujícího před ostatními, nebo dokonce se nějak poranila. V krajních případech může zahrnovat nucení k nebezpečným aktivitám nebo k činnostem, které porušují zákon.

Oběti se podvolují ze strachu z horších následků – bojí se, že když neposlouchají, budou fyzicky napadeny, že se stanou terčem ještě horší šikany, nebo že útočník ublíží někomu, na kom jim záleží. Někdy také podlehnou ze slibu, že když splní požadavek, šikana přestane – což se ale obvykle nestane.

Nikdy neplň požadavky útočníka, i když se zdají malé nebo neškodné – obvykle vedou k další žádostem. Řekni jasně „ne“ a odejdi, pokud je to možné. Okamžitě o situaci řekni dospělému, kterému důvěřuješ. Pokud tě někdo nutí k něčemu nebezpečnému nebo nezákonnému, je to velmi vážný problém, který musí řešit policie. Pamatuj si, že není tvá vina, když se někomu postavíš.

Neškodné žertování je oboustranné – všichni se smějí včetně toho, na koho je vtip zaměřený. Lidé si dělají legraci ze sebe navzájem a nikdo není stále terčem. Zesměšňování při šikaně je ale jednostranné – pouze jedna osoba je terčem a trpí tím. Také se opakuje a má za cíl někomu ublížit, ne jen pobavit ostatní.

Ve škole tráví děti mnoho času spolu a reputace mezi vrstevníky je pro ně velmi důležitá. Když je někdo opakovaně zesměšňován, může to ovlivnit způsob, jak ho vnímají ostatní žáci i učitelé. Může ztratit respekt spolužáků, být vyřazen ze společenských aktivit, nebo si může vytvořit negativní obraz o sobě samém.

Zkus zůstat klidný a nedávej najevo, že tě to rozčiluje – často to útočníka jen povzbuzuje. Můžeš se pokusit o vtipnou reakci, která ukáže, že si umíš ze sebe udělat srandu sám, ale nepůjde to vždy. Nejdůležitější je říct o problému dospělému, obzvlášť pokud se zesměšňování opakuje. Také si najdi přátele, kteří tě budou podporovat a bránit.

Pomluvy jsou účinné, protože se rychle šíří a často jim lidé věří, aniž by si ověřili jejich pravdivost. Oběť pak má velmi těžkou pozici, protože je složité dokázat nebo vyvrátit něco, co se nestalo. Pomluvy také mohou poškodit oběť ve více oblastech najednou – můžou ji připravit o přátele, způsobit jí problémy s učiteli nebo rodiči, nebo ji dostat do konfliktu s ostatními.

Běžné klábosení je obvykle neškodné a netýká se osobních věcí. Pomluvy jsou naopak záměrně škodlivé, často se týkají citlivých osobních informací, a jejich cílem je někomu ublížit. Také bývají přehnané nebo úplně vymyšlené. Další rozdíl je v úmyslu – pomluvy se šíří proto, aby někomu uškodily.

Nereaguj emotivně ani se nesnaž pomluvu vyvracet u každého, kdo ji slyšel – to často situaci jen zhoršuje. Místo toho se soustřeď na to, abys zůstal sám sebou a choval se normálně. Skuteční přátelé ti budou věřit. Řekni o problému dospělému, obzvlášť pokud pomluvy ovlivňují tvoje vztahy ve škole. V některých případech můžeš požadovat, aby útočník pomluvu veřejně odvolal.

Skupina může někoho vylučovat tím, že ho nepozve na narozeniny nebo jiné akce, nezařadí ho do týmu při sportu, neřekne mu, kde se schází, ukončí rozhovor, když se přiblíží, nebo mu řekne přímo, že s nimi nemůže být. Může také šířit informace o tom, že s ním ostatní nemají mluvit nebo být.

Lidé jsou společenští tvorové a potřebují patřit do skupiny. Když je někdo vylučován, cítí se osamělý a má pocit, že není dost dobrý. Může si myslet, že s ním je něco v nepořádku, nebo že si nezaslouží přátelství. Vylučování také často probíhá veřejně, což zvyšuje pocit ponížení.

Můžeš ho pozvat do své skupiny nebo k sobě domů, abys mu ukázal, že má přátele. Můžeš s ním mluvit a dát mu najevo, že si ho vážíš. Také můžeš ostatní povzbudit, aby byli k němu milí, nebo můžeš organizovat aktivity, do kterých ho zahrnete. Pokud je vylučování kruté a organizované, řekni o tom dospělému ve škole.

Ignorování útočí na základní lidskou potřebu patřit někam a být součástí skupiny. Když je někdo systematicky ignorován, má pocit, jako by byl neviditelný a nepotřebný. Může si začít myslet, že není hoden pozornosti nebo přátelství. Dlouhodobé ignorování může vést k depresi, nízké sebeúctě a sociální úzkosti.

Záměrné ignorování je koordinované – více lidí najednou přestane s někým mluvit nebo reagovat na něj. Děje se to náhle a bez jasného důvodu. Když se ignorovaný pokusí komunikovat, ostatní se tváří, jako by ho neslyšeli nebo neviděli. Náhodné ignorování je spíše ojedinělé a lidé se obvykle omluví, když si uvědomí, že někoho přehlédli.

Můžeš být první, kdo s ignorovaným spolužákem promluví a ukáže mu, že není neviditelný. Pozvi ho k sobě na přestávku, zeptej se ho na názor, nebo ho jednoduše zdrav. Můžeš také povzbudit ostatní, aby byli k němu milí. Pokud je ignorování organizované a kruté, řekni o tom učiteli. Tvoje pozornost může pro ignorovaného spolužáka znamenat velmi mnoho.

Nevinný smích vzniká spontánně z něčeho skutečně vtipného a není zaměřený proti konkrétní osobě. Všichni se smějí včetně toho, na koho je „vtip“ namířený. Vysmívání se při šikaně je ale záměrné, kruté a má za cíl někomu ublížit. Oběť se cítí špatně a ponížená, zatímco útočník se baví její nepohodou.

Když se někdo vysmívá před ostatními, oběť má pocit, že je vystavena na pranýř a že ji všichni soudí. Bojí se, že si ostatní budou myslet, že je skutečně směšná nebo méněcenná. Také se může obávat, že se k vysmívání přidají i jiní lidé. Veřejné ponížení může mít dlouhodobý dopad na sebevědomí a sociální vztahy.

Zkus zachovat klid a nedej najevo, že tě to rozčiluje – často to útočníka jen povzbudí. Můžeš říct něco jako „To není vtipné“ nebo prostě odejít. Pokud se vysmívání opakuje, řekni o tom dospělému. Také je dobré obklopit se přáteli, kteří tě podporují a budou tě bránit. Pamatuj si, že problém je v tom, kdo se vysmívá, ne v tobě.

Vyhrožování je účinné, protože vytváří u oběti stálý strach z toho, co se může stát. Oběť neví, kdy a jestli se výhrůžka vyplní, což ji udržuje v neustálém stresu. Často je také připravena udělat cokoli, aby se výhrůžce vyhnula – například dát útočníkovi peníze nebo plnit jeho příkazy. Strach z výhrůžky může být horší než skutečné ublížení.

Vyhrožování může být fyzické („Zmlátím tě“), sociální („Postarám se, abys neměl žádné kamarády“), materiální („Zničím ti všechny věci“), nebo může zahrnovat vyhrožování přenášení informací („Řeknu všem tvoje tajemství“). V dnešní době také zahrnuje kybernetické vyhrožování prostřednictvím internetu nebo sociálních sítích.

Nikdy nepodléhej výhrůžkám a neplň požadavky útočníka – tím situaci jen zhoršíš. Okamžitě řekni o výhrůžkách dospělému, kterému důvěřuješ. Pokud jsou výhrůžky vážné nebo se týkají fyzického násilí, může být potřeba kontaktovat policii. Pokud možno si výhrůžky zaznamenej jako důkaz. Pamatuj si, že vyhrožování je samo o sobě závažným problémem.

Přezdívky se často týkají něčeho, co oběť nemůže změnit – jejího vzhledu, původu, nebo osobností vlastnosti. Když je někdo opakovaně nazýván urážlivým jménem, může to ovlivnit jeho sebevědomí a způsobit mu pocit, že s ním je skutečně něco v nepořádku. Přezdívky se také můžou šířit mezi ostatními žáky.

Přátelská přezdívka vzniká s láskou a obě strany s ní souhlasí. Oběť se při jejím poslechu cítí dobře nebo alespoň neutrálně. Urážlivá přezdívka naopak bolí, oběť protestuje proti jejímu používání, a často zdůrazňuje něco negativního. Také záleží na tónu hlasu a kontextu – stejná přezdívka může být míněna přátelsky nebo urážlivě.

Jasně řekni, že nechceš být tak nazýván a že ti to vadí. Nereaguj agresivně ani se nesnaž útočníka urážet zpět. Pokud to nepomůže, řekni o tom dospělému. Můžeš také požádat přátele, aby tě podporovali a nepoužívali tuto přezdívku. Pamatuj si, že urážlivá přezdívka neodráží tvou skutečnou hodnotu – je to jen projev špatného chování druhých.

Skutečné půjčování probíhá se souhlasem majitele, věci se vracejí v dohodnuté době a v dobrém stavu, a vypůjčitel se ptá zdvořile. Při šikaně si útočník bere věci bez ptaní, často je nevrací nebo je vrací poškozené, ignoruje protesty oběti, a někdy se dokonce chlubí tím, co vzal. Oběť se také bojí říct „ne“ kvůli strachu z horších následků.

Kromě materiální ztráty způsobují krádeže pocit narušení osobního prostoru a bezpečí. Oběť si nemůže být jistá, že její věci budou v bezpečí, což vytváří neustálý stres. Také může mít problémy s rodiči, kteří nerozumí tomu, proč se věci pořád ztrácejí. Pocit bezmoci je umocněn tím, že útočník si dělá, co chce, s věcmi oběti.

Jasně řekni útočníkovi, že nesmí brát tvé věci bez svolení. Nenech cenné věci bez dozoru a označ si školní potřeby. Okamžitě nahlás každou krádež učiteli nebo jinému dospělému ve škole. Veď si seznam toho, co bylo ukradeno a kdy. Pokud jsou ukradené věci cenné, můžeš situaci nahlásit i policii prostřednictvím rodičů.