Autor: admin

Když tě šikanuje více lidí najednou, cítíš se úplně bezmocný a osamělý. Zdá se ti, jako by všichni byli proti tobě a nikdo tě neměl rád. Také je těžší se skupině bránit než jednotlivci. Skupinová šikana bývá intenzivnější, protože se členové skupiny navzájem povzbuzují a snaží se předvést jeden před druhým.

Často to začne tím, že jeden člověk někoho napadne a ostatní se postupně přidávají. Lidé se můžou přidat ze strachu, že jinak budou šikanováni sami, nebo proto, že chtějí patřit do skupiny. Někdy se také bojí jít proti většině. Bohužel se také stává, že lidé ve skupině ztratí pocit zodpovědnosti a dělají věci, které by sami nikdy neudělali.

Nikdy se nepřidávej ke skupinové šikaně, i když to znamená, že nebudeš patřit do dané skupiny. Můžeš říct „ne“ a odejít, nebo můžeš zkusit skupinu přesvědčit, aby přestala. Pokud se bojíš postavit se skupině, alespoň o situaci řekni dospělému, který může zasáhnout. Pamatuj si, že skuteční přátelé tě nebudou nutit, abys ubližoval jiným lidem.

Fyzická převaha znamená, že útočník je větší, silnější nebo starší. Sociální převaha znamená, že má více přátel, je oblíbenější nebo má větší vliv ve třídě. Psychická převaha může být v tom, že je útočník sebejistější, výřečnější nebo umí lépe manipulovat s lidmi. Někdy může jít i o materiální převahu – že má útočník více peněz nebo lepší věci.

Oběti často cítí, že nemají šanci vyhrát kvůli té převaze útočníka. Bojí se, že když se pokusí bránit, situace se jen zhorší. Také si můžou myslet, že si to zaslouží nebo že je to jejich vina. Někdy jsou tak vystrašené a zmatené, že nevědí, co dělat. Proto je důležité, aby dospělí zasáhli a pomohli obnovit rovnováhu.

Dospělí můžou situaci monitorovat a zasahovat, když vidí nespravedlnost. Můžou posílit sebevědomí oběti a naučit ji, jak se bránit. Také můžou změnit podmínky tak, aby útočník neměl tolik příležitostí – například změnit uspořádání třídy nebo dozor na chodbách. Důležité je také pracovat s celou třídou, aby se změnila atmosféra a aby ostatní žáci podporovali oběť místo útočníka.

Jednorázový konflikt se může stát každému a často se dá vyřešit omluvou nebo rozhovorem. Opakované obtěžování ale ukazuje, že někdo záměrně a dlouhodobě ubližuje druhému člověku. To má mnohem horší následky na psychiku oběti, která žije ve stálém strachu a stresu. Opakovanost také ukazuje, že útočník má zlý úmysl a že situace se sama od sebe nevyřeší.

Neexistuje přesný počet dnů nebo týdnů. Důležitější je to, jestli se obtěžování opakuje a jestli oběť žije ve strachu, že se to stane znovu. Už i druhé nebo třetí opakování stejného chování může být začátek šikany, obzvlášť pokud se oběť bojí chodit do školy nebo se vyhýbá určitým místům a lidem.

Je velmi důležité o tom mluvit s dospělými hned na začátku, nevzdávat se naděje, že to samo přestane. Veď si záznam o tom, kdy a co se stalo, abys měl důkazy. Zkus se vyhnout situacím, kdy jsi s obtěžovatelem sám. Řekni o tom rodičům, učiteli nebo školnímu poradci. Čím dříve začneš jednat, tím snazší bude problém vyřešit.

Kyberšikana může probíhat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu – nepřestane ani doma nebo o víkendu. Zlé zprávy a obrázky se můžou rychle šířit mezi mnoho lidí, takže se oběť cítí, jako by ji viděl a soudil celý svět. Často je také těžší zjistit, kdo kyberšikanu způsobuje, protože útočníci se můžou skrývat za falešnými jmény nebo profily.

Nejčastější formy zahrnují posílání urážlivých zpráv přes chat nebo sociální sítě, sdílení nevhodných nebo trapných fotografií bez svolení, vytváření falešných profilů, vyhrožování, šíření pomluv a lží online, vylučování ze skupinových chatů, nebo zveřejňování soukromých informací. Někdy také zahrnuje nucení k posílání nevhodných fotografií.

Nikdy neodpovídej na zlé zprávy – to často situaci jen zhorší. Místo toho udělej snímky obrazovky jako důkaz, zablokuj osoby, které tě obtěžují, a okamžitě o tom řekni rodičům nebo jinému dospělému, kterému důvěřuješ. Nahlas také kyberšikanu provozovateli dané aplikace nebo webu. Pamatuj si, že to není tvá vina a že existuje pomoc.

Slova mohou hluboko zranit naše pocity a sebevědomí. Když nám někdo opakovaně říká, že jsme hloupí, oškliví nebo bezcenní, můžeme tomu začít věřit. Slovní napadání může způsobit strach, smutek, úzkost a pocit, že nejsme dost dobří. Na rozdíl od modřin, které se zhojí, rány na duši se hojí mnohem pomaleji.

Nejdůležitější je nemlčet o tom. Řekni o problému dospělému, kterému důvěřuješ – rodičům, učiteli nebo školnímu psychologovi. Snaž se nedat najevo, že tě urážky rozčilují, protože šikanující často baví, když vidí, že ti ubližují. Pamatuj si, že urážky nejsou pravda – jsou to jen zlá slova někoho, kdo se chce cítit mocný. Pracuj na svém sebevědomí a obklopuj se lidmi, kteří tě mají rádi.

Ano, určitě. Někdy lidé říkají „to byl jen vtip“ nebo „nebuď tak citlivý“, ale pokud se někdo cítí špatně kvůli tomu, co slyšel, není to vtip. Skutečný vtip nebolí a všichni se smějí včetně toho, na koho je vtip namířený. Pokud se jeden člověk cítí špatně a ostatní se mu vysmívají, jde o šikanu, ne o žert.

Lidé jsou společenští tvorové a potřebují patřit do skupiny. Když je někdo záměrně vyřazován, cítí se osamělý, nevítaný a jako by nebyl dost dobrý. Může si začít myslet, že s ním je něco v nepořádku. Sociální vyřazování také často probíhá před očima ostatních, což zvyšuje pocit ponížení a studu.

Sociální vyřazování může vypadat různě: ponechání někoho sedět o přestávce samotného, nemluvení s ním, nevybrání ho do týmu při sportu, nepozvání na narozeniny nebo jiné akce, ignorování jeho názorů a nápadů, nebo šíření pomluv, aby se s ním ostatní přestali kamarádit. Někdy se stává, že ho ostatní předstírají, že neslyší, když něco říká.

Můžeš být první, kdo k vyřazovanému člověku bude milý – pozvi ho, aby se přidal k tobě a tvým přátelům, promluv s ním o přestávce, vyber si ho do týmu. Ukaž ostatním, že není nic špatného na tom být s ním kamarád. Také můžeš dospělému ve škole říci, co se děje. Pamatuj si, že i malé gesto laskavosti může někomu velmi pomoci.

Rasistické urážky útočí na něco, co člověk nemůže změnit – na svůj původ, barvu kůže nebo kulturu. Navíc neútočí jen na jednoho člověka, ale na celou skupinu lidí, kteří jsou podobní. Takové urážky můžou člověka pronásledovat celý život a způsobit mu pocit, že nikam nepatří. Obyčejné nadávky můžou bolet, ale rasistické urážky útočí na to nejzákladnější – na to, kdo člověk je.

Pokud někdo používá rasistické urážky, je důležité to nepřehlížet. Pokud je to bezpečné, můžeš říct, že s tím nesouhlasíš a že to není v pořádku. Určitě o tom řekni učiteli, řediteli nebo jinému dospělému ve škole. Pokud jsou urážky namířené proti tobě, nezůstávej s tím sám – vždy si najdi pomoc u dospělého, kterému důvěřuješ.

Můžeš mu ukázat, že není sám – buď k němu přátelský, pozvi ho do své skupiny, braň ho, když je to možné. Důležité je také nahlásit situaci dospělému, který může problém vyřešit. Nezapomeň, že každý člověk má hodnotu bez ohledu na to, odkud pochází nebo jak vypadá. Tvoje podpora může hodně pomoci.