Většinový volební systém
Většinový volební systém je jedním ze základních způsobů převodu hlasů voličů na mandáty, kde vítězem se stává kandidát nebo strana s nejvyšším počtem hlasů. Existuje v několika variantách: systém prosté většiny (FPTP – First Past The Post), kde vítězí kandidát s nejvyšším počtem hlasů bez ohledu na to, zda dosáhl nadpoloviční většiny; dvoukolový systém, kde je potřeba získat nadpoloviční většinu v prvním kole, jinak se koná druhé kolo mezi nejúspěšnějšími kandidáty; a systém alternativního hlasování, kde voliči seřazují kandidáty podle preferencí. Většinový systém se typicky používá v jednomandátových volebních obvodech. Hlavními výhodami jsou jednoduchost, vytváření stabilních většin a přímý vztah mezi voličem a zvoleným zástupcem. Nevýhodami jsou možná disproporcionalita mezi podílem hlasů a mandátů, podreprezentace menšin a tendence k vytváření dvoustranického systému.
Otázky:
1. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi jednotlivými typy většinových volebních systémů a kde se používají?
Systém prosté většiny (FPTP) – vítězí kandidát s nejvyšším počtem hlasů bez ohledu na procentuální zisk. Používá se např. ve Velké Británii, USA a Kanadě pro parlamentní volby. Dvoukolový systém – vyžaduje nadpoloviční většinu v prvním kole, jinak postupují dva nejúspěšnější kandidáti do druhého kola. Používá se ve Francii pro parlamentní volby a v ČR pro senátní volby. Systém alternativního hlasování – voliči řadí kandidáty podle preferencí, při přepočtu se eliminují nejslabší kandidáti a jejich hlasy se přerozdělují. Používá se v Austrálii pro volby do dolní komory parlamentu. Další variantou je blokové hlasování ve vícemandátových obvodech, kde volič má tolik hlasů, kolik se obsazuje mandátů (používá se např. na Filipínách nebo v některých místních volbách v USA).
2. Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody většinového volebního systému oproti poměrnému?
Výhody většinového systému zahrnují jednoduchost a srozumitelnost pro voliče, tendenci k vytváření stabilních většinových vlád bez nutnosti koalic, přímý vztah mezi zvoleným zástupcem a voliči v jeho obvodu, odpovědnost konkrétního poslance vůči jeho regionu a omezování extremistických stran. Nevýhody spočívají v disproporčním vztahu mezi podílem hlasů a mandátů (např. strana může získat většinu křesel s menšinou hlasů), „propadání“ hlasů pro poražené kandidáty, podreprezentace menších stran a menšin, vytváření umělého dvoustranického systému (Duvergerův zákon) a strategické hlasování voličů, kdy nevolí preferovaného kandidáta, ale toho, kdo má šanci porazit nejméně žádoucího kandidáta.
3. Jak většinový volební systém ovlivňuje stranický systém a politickou kulturu země?
Většinový systém má tendenci formovat dvoustranický systém (tzv. Duvergerův zákon), protože voliči koncentrují své hlasy u dvou nejsilnějších stran, aby „nepromrhali“ svůj hlas. Podporuje vytváření velkých catch-all stran, které musí oslovit široké spektrum voličů. Vede k vyšší stabilitě vlád, protože většinou vznikají jednobarevné vlády s jasnou většinou, ale může způsobit prudké změny politiky při střídání vlád. Z hlediska politické kultury podporuje pragmatismus a centrismus místo ideologické čistoty, klade důraz na osobnosti kandidátů spíše než na stranické programy a podporuje servis poslanců svým obvodům. Systém také znevýhodňuje nové a menší strany, což může brzdit politickou inovaci, ale zároveň vytváří bariéru proti extremistickým a antisystémovým stranám.