Smíšený volební systém
Smíšený volební systém kombinuje prvky většinového a poměrného volebního systému s cílem využít výhody obou přístupů a minimalizovat jejich nevýhody. Existují dva hlavní typy: paralelní systém (část mandátů se obsazuje většinově, část poměrně, bez vzájemného propojení) a kompenzační systém (poměrná složka vyrovnává disproporce vzniklé ve většinové složce). Nejznámějším příkladem kompenzačního systému je německý model, kde voliči mají dva hlasy – jedním volí přímo kandidáta ve svém obvodu většinovým systémem, druhým celostátní kandidátní listinu strany. Celkový počet mandátů pro stranu je určen podle druhých hlasů, a pokud strana získala v jednomandátových obvodech méně křesel, než jí přísluší podle celostátního výsledku, získá odpovídající počet kompenzačních mandátů z listiny. Smíšené systémy se používají v zemích jako Německo, Nový Zéland, Japonsko, Itálie nebo Maďarsko.
Otázky:
1. Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody smíšeného volebního systému ve srovnání s čistě většinovým a čistě poměrným systémem?
Výhody smíšeného systému zahrnují kombinaci stability většinových systémů s proporčností poměrných, zachování přímého vztahu mezi voličem a zvoleným zástupcem v jednomandátových obvodech při současném zajištění spravedlivého zastoupení stran, možnost voličů oddělit podporu konkrétnímu kandidátovi od podpory straně a vytvoření dvou typů legitimity (lokální a celostátní). Nevýhodami jsou složitost a nižší srozumitelnost pro voliče, možnost strategického rozmisťování kandidátů stranami, riziko vytvoření dvou kategorií poslanců (obvodových a listinových) s různou mírou legitimity, možnost složitějšího sestavování vlád než v čistě většinovém systému a technická náročnost přepočtu hlasů a přidělování kompenzačních mandátů.
2. Jak funguje německý smíšený volební systém a proč je považován za jeden z nejpropracovanějších?
Německý volební systém (formálně „personalizované poměrné zastoupení“) dává voličům dva hlasy – první pro kandidáta v jednomandátovém obvodu, druhý pro zemskou kandidátní listinu. Polovina poslanců (299) je volena většinově v jednomandátových obvodech, druhá polovina z listiny. Celkový počet mandátů pro stranu je však určen poměrně podle druhých hlasů (s 5% klauzulí), přičemž se odečtou mandáty získané v obvodech. Pokud strana získá v obvodech více mandátů, než jí náleží podle poměrného rozdělení („převislé mandáty“), ponechá si je a ostatním stranám se přidají kompenzační mandáty. Systém je považován za propracovaný, protože úspěšně kombinuje personalizaci volby s vysokou mírou proporcionality, eliminuje taktické hlasování a zajišťuje reprezentaci menšin při zachování 5% klauzule (alternativně zisk 3 přímých mandátů). Jeho nevýhodou je možné navyšování počtu poslanců v Bundestagu (v roce 2021 až na 736) a komplexnost přepočtu hlasů.
3. Jak smíšený volební systém ovlivňuje chování politických stran a voličů?
Smíšený systém motivuje politické strany k decentralizaci a péči o regionální struktury, neboť potřebují silné lokální kandidáty pro většinovou část voleb. Velké strany se soustředí na získávání přímých mandátů, zatímco menší spoléhají na listinnou část. Strany jsou nuceny k širší nabídce kandidátů, aby uspokojily jak lokální zájmy, tak celostátní témata. U voličů systém podporuje sofistikovanější volební chování – mohou rozdělit svou podporu mezi různé politické subjekty („split-ticket voting“), strategicky volit v jednomandátovém obvodu kandidáta s větší šancí na úspěch a v listinné části svou preferovanou (menší) stranu. Výsledkem je často vyšší míra zastoupení žen a menšin (z listinné části) a současně silná vazba mezi poslanci a jejich obvody. Systém také snižuje riziko „propadnutí“ hlasů a tím zvyšuje motivaci k účasti ve volbách.