Aktivní volební právo
Aktivní volební právo je ústavně zaručené právo občana volit své zástupce do volených orgánů. Jedná se o jedno ze základních politických práv v demokratických zemích, které umožňuje občanům podílet se na správě věcí veřejných prostřednictvím svobodných voleb. V České republice je aktivní volební právo zakotveno v Ústavě a Listině základních práv a svobod. Pro volby do Poslanecké sněmovny, krajských a obecních zastupitelstev a pro prezidentské volby má aktivní volební právo každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let. Pro volby do Senátu je navíc podmínkou trvalý pobyt v příslušném volebním obvodu. Pro volby do Evropského parlamentu mají aktivní volební právo i občané jiných členských států EU s přechodným pobytem na území ČR. Aktivní volební právo může být omezeno pouze zákonem, a to ze zákonem stanovených důvodů – v ČR jde o omezení svobody z důvodu ochrany zdraví obyvatel (karanténa) a zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody.
Otázky:
1. Jaké jsou podmínky pro výkon aktivního volebního práva v různých typech voleb v České republice?
Základní podmínkou pro všechny typy voleb je české státní občanství (s výjimkou voleb do Evropského parlamentu a komunálních voleb, kde mohou volit i občané EU s pobytem v ČR) a dosažení věku 18 let. Pro volby do Poslanecké sněmovny a prezidentské volby může volič hlasovat kdekoliv na území ČR nebo v zahraničí s voličským průkazem. Pro senátní volby musí mít volič trvalý pobyt v příslušném volebním obvodu (nebo voličský průkaz pro tento obvod). Pro krajské a komunální volby je podmínkou trvalý pobyt v daném kraji či obci, voličský průkaz nelze použít. Překážkami výkonu volebního práva jsou zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví a omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva.
2. Jak se liší pojetí aktivního volebního práva v různých demokratických zemích a jaké jsou trendy v jeho vývoji?
Hlavní rozdíly mezi zeměmi jsou ve věkové hranici (většinou 18 let, ale například v Rakousku, některých německých spolkových zemích a na Maltě pro některé volby 16 let), občanství (někde mohou v místních volbách volit i rezidenti bez občanství), volebním registru (automatický vs. aktivní registrace), omezení pro vězně a osoby s mentálním postižením (v některých zemích úplný zákaz, jinde individuální posouzení), možnosti hlasovat ze zahraničí a alternativních způsobech hlasování (korespondenční, elektronické). Trendem je rozšiřování volebního práva – snižování věkové hranice, odstraňování překážek pro znevýhodněné skupiny, usnadňování volebního procesu pro občany v zahraničí a zavádění alternativních metod hlasování. Důraz je kladen na maximální inkluzivitu a odstraňování bariér pro účast ve volbách.
3. Jaké jsou argumenty pro a proti povinnému hlasování jako způsobu zajištění všeobecné participace?
Argumenty pro povinné hlasování: zvyšuje volební účast (o 10-30 procentních bodů), zajišťuje, že volební výsledky lépe reprezentují preference celé společnosti, snižuje socioekonomické rozdíly v účasti (chudší a méně vzdělané skupiny často méně volí), přináší větší legitimitu zvoleným orgánům a motivuje občany, aby se více zajímali o politiku. Argumenty proti: nucená participace je v rozporu s principem svobody, může vést k neinformovanému a náhodnému hlasování, vyžaduje sankce a kontrolní mechanismy, neřeší příčiny nízké volební účasti (nespokojenost, odcizení) a může zastírat skutečné problémy politického systému. Povinné hlasování funguje asi ve 30 zemích světa (např. Belgie, Austrálie, Brazílie), ale sankce za neúčast jsou velmi různé – od symbolických pokut až po omezení přístupu k veřejným službám.