Rubrika: Řekni ne šikaně

Známky zahrnují žáky mluvící respektujícím způsobem k sobě navzájem i k učiteli, ochotu pomáhat si navzájem s výukou, oslavování individuálních úspěchů bez ponižování, inkluzivní aktivity, jichž se všichni žáci mohou účastnit, otevřenou diskuzi různých myšlenek beze strachu z posměchu, účinné řešení konfliktů, když vzniknou problémy, a obecně pozitivní energii a nadšení pro učení.

Učitelé můžou stanovit jasná očekávání respektujícího chování, vyvolávat pozitivní interakce se všemi žáky, vytvořit příležitosti pro žáky spolupracovat a podporovat se navzájem, používat pozitivní motivaci spíše než trest, rozpoznat a oslavovat rozmanitost ve třídě, poskytnout více způsobů, jak se žáci můžou účastnit a uspět, řešit šikanu okamžitě, když k ní dojde, a budovat osobní spojení s jednotlivými žáky.

Žáci hrají obrovskou roli, protože vytvářejí kulturu vrstevníků ve třídě. Můžou vítat nové žáky, zahrnovat všechny do skupinových aktivit, postavit se proti šikaně, oslavovat úspěchy ostatních, pomáhat pomalejším spolužákům, komunikovat respektujícím způsobem i když nesouhlasí, převzít odpovědnost za své vlastní chování a podporovat pozitivní změny navrhované učitelem. Když většina žáků přijme pozitivní kulturu, stane se soběstačnou a mocnou silou pro dobro.

Respektující prostředí zahrnuje otevřenou komunikaci, kde se lidé cítí bezpečně vyjadřovat, nulovou toleranci k diskriminaci nebo obtěžování, oslavování rozmanitosti a různých perspektiv, jasná očekávání a následky chování, podporu pro ty, kteří bojují proti křivdám, příležitosti ke smysluplné účasti všech členů a systémy pro konstruktivní řešení problémů, pokud vzniknou.

Jednotlivci můžou aktivně naslouchat ostatním bez soudu, postavit se proti nerespektujícímu chování, když ho vidí, učit se o různých kulturách a perspektivách, zacházet se všemi jako s jednotlivci spíše než stereotypy, omluvit se, když udělají chybu, podporovat ty, kteří jsou upozadňováni nebo vyloučeni, a být vzorem chování, které chtějí vidět od ostatních. Malé každodenní činy mohou mít velký dopad.

Mladí lidé stále rozvíjejí svůj pocit identity a sebeúcty, takže respektující prostředí jim pomáhá cítit se bezpečně a zkoumat, kdo jsou, buduje jejich sebevědomí a sociální dovednosti, učí je důležité hodnoty, které si ponesou do dospělosti, snižuje pravděpodobnost, že se zapojí do škodlivého chování vůči ostatním, a poskytuje základ pro zdravé vztahy po celý život. Také činí učební prostředí účinnějším pro všechny.

Účinné programy zahrnují komplexní zásady a jasné následky, školení pro všechny zaměstnance, jak rozpoznat a reagovat na šikanu, vzdělávací programy pro žáky o respektu a empatii, iniciativy zapojení rodin, podporu pozitivního chování, pravidelné hodnocení klimatu ve škole a systémy pro včasnou intervenci.

Žáci by měli zacházet se všemi s respektem bez ohledu na rozdíly, postavit se za ostatní, když je to bezpečné, nahlašovat případy šikany, které jsou svědky, odmítnout účast nebo podporu šikaně, zahrnout izolované nebo vyloučené vrstevníky do aktivit, být vzorem pozitivního chování pro vrstevníky, účastnit se školních preventivních programů a komunikovat s dospělými, když vidí znepokojující chování. Vytváření inkluzivního prostředí, kde se všichni cítí cenění, je mocná preventivní strategie.

Pozitivní školní kultura vytváří prostředí, kde je šikana méně pravděpodobná, protože stanovuje normy respektu a začlenění, poskytuje pocit příslušnosti pro všechny žáky, snižuje faktory, které přispívají k šikaně (jako soutěživost, vyloučení, mocenské nerovnováhy), povzbuzuje žáky, aby se starali jeden o druhého, usnadňuje obětem vyhledání pomoci a vytváří komunitu, kde je šikana jasně nepřijatelná. Změna kultury je často účinnější než přístupy založené pouze na trestání.

Nejbezpečnější místa obvykle zahrnují oblast hlavní kanceláře, knihovnu s přítomným knihovníkem, kancelář poradce, učitelské místnosti s otevřenými dveřmi, hlavní chodby s vysokým pohybem dospělých, třídy během přestávek, pokud je přítomen učitel, a kdekoli s bezpečnostními kamerami a pravidelným dohledem dospělých. Tato místa jsou bezpečnější kvůli dohledu dospělých, viditelnosti a zavedeným protokolům pro řešení problémů.

Oběti by se obecně měly vyhnout izolovaným oblastem jako prázdným chodbám, toaletám ve vzdálených částech školy, oblastem za budovami, prázdným třídám, šatnám, když nejsou pod dohledem, a jakýkoliv místům, kde se potenciální agresoři šikany pravidelně scházejí. Tato místa jsou riziková kvůli nedostatku dohledu dospělých, omezené viditelnosti a menšímu počtu svědků, pokud dojde k incidentu. Načasování může být také faktorem – stejná místa můžou být bezpečná v některých časech a riziková v jiných.

Zůstávej v oblastech s přítomností dospělých, když je to možné, cestuj s přáteli spíše než sám, vytipuj si více bezpečných cest mezi třídami, poznej podporující učitele a zaměstnance, navrhuj vztahy s pozitivními vrstevníky, pobývej tam, kde je vždy dostupná pomoc dospělých, měň své rutiny, pokud jsi cílem útoku, a pravidelně komunikuj s důvěryhodnými dospělými o svých obavách. Také zvaž navrhování zlepšení pro školní bezpečnost, pokud si všimneš problematických oblastí.

Svědci poskytují objektivní zprávy o tom, co se stalo, můžou potvrdit zprávy obětí, často vidí vzorce chování, které oběti můžou přehlédnout, můžou poskytnout důkazy, které jsou potřeba pro formální akci, a jejich svědectví dodává věrohodnost příběhu oběti. Navíc když svědci promluví, ukazuje to, že komunita nesnáší šikanu a snižuje izolaci, kterou oběti pociťují.

Svědci se často bojí sami se stát cílem šikany, obávají se společenských následků (ztráta přátel, označení za „žalobníka“), cítí nejistotu ohledně toho, co skutečně viděli, neznají správné kanály pro nahlašování, obávají se právních důsledků, bojí se, že budou zapojeni do problému i jejich rodiče, nebo prostě se nechtějí „vměšovat“ do problémů někoho jiného. Tyto obavy jsou pochopitelné, ale můžou zabránit důležité intervenci.

Školy můžou vytvořit anonymní systémy nahlašování, poskytnout jasné zásady ochrany svědků, vzdělávat žáky o důležitosti mluvení, nabízet podporu pro svědky, zajišťovat důvěrnost, když je to možné, rychle jednat proti odvetě, vhodně uznat a poděkovat svědkům, poskytnout více způsobů nahlašování případů a vytvořit kulturu, kde je poskytnutí svědectvá ceněno. Je také důležité vyškolit všechny zaměstnance rozpoznat známky odvety a rychle reagovat.

Zaznamenej přesné datum a čas každého případu, místo, kde se to stalo, jména všech zúčastněných lidí (včetně svědků), podrobný popis toho, co se přesně stalo, jakákoli zranění nebo škody, kopie všech relevantních zpráv, e-mailů nebo příspěvků na sociálních sítích, fotografie fyzických důkazů, pokud je to vhodné, a jak tě případ ovlivnil emocionálně nebo fyzicky. Uchovávej všechny důkazy organizované a v bezpečí.

Pro kyberšikanu udělej snímky obrazovky všech urážlivých zpráv, příspěvků, komentářů nebo obrázků, včetně časových značek a uživatelských jmen, ulož jakákoli videa nebo zvukové nahrávky, uchovej kopie původních webových adres a zdokumentuj pokusy o blokování nebo nahlášení problematického chování. Zvaž přítomnost svědka při pořizování snímků obrazovky. Uchovávej všechny digitální důkazy na více místech (cloudové úložiště, e-mail sám sobě, externí disk).

Dokumentování poskytuje jasné důkazy o vzorci chování, pomáhá autoritám pochopit závažnost situace, může být vyžadováno pro formální stížnosti nebo právní akce, pomáhá přesně si pamatovat detaily v průběhu času, ukazuje, že situace není izolovaný případ, může pomoci identifikovat svědky a prokazuje, že jsi podnikl vhodné kroky k řešení problému. Silná dokumentace často vede k účinnějšímu řešení.

Měl by ses obrátit na linku důvěry, když se cítíš přemožený a nevíš, komu jinému o problému říct, když máš myšlenky na sebepoškozování, když se cítíš izolovaně a sám, když potřebuješ okamžitou podporu mimo běžné školní hodiny, když chceš mluvit anonymně beze strachu ze soudu, nebo když se situace zdá krizová. Linka důvěry je také užitečná, když potřebuješ někoho neutrálního, kdo tě poslouchá a poskytne pohled na situaci.

Vyškolený poradce tě bude poslouchat bez soudu, poskytne ti emocionální podporu, pomůže zpracovat tvé pocity, může navrhnout strategie zvládání, poskytne informace o místních zdrojích pomoci a pomůže vytvořit bezpečnostní plán, pokud je potřeba. Rozhovor je důvěrný a anonymní. Poradce ti neřekne, co konkrétně dělat, ale pomůže ti prozkoumat možnosti a učinit informovaná rozhodnutí o dalších krocích.

V České republice můžeš zavolat Linku bezpečí (116 111), která je speciálně pro děti a mladé lidi, Linku důvěry Život (241 484 149), nebo Krizové centrum (974 324 949). Tyto služby jsou zdarma a dostupné v jakoukoliv hodinu. Některé také nabízejí online chat nebo e-mailovou podporu. Je dobré mít tato čísla uložená v telefonu předtím, než je potřebuješ.

Asertivní chování je sebevědomé, jasné a respektující – vyjadřuješ své potřeby, zatímco respektuješ ostatní. Agresivní chování je nepřátelské a může ublížit ostatním – často vede k eskalaci konfliktů. Pasivní chování znamená, že se za sebe nepostavíš, vyhýbáš se konfliktům a necháváš ostatní, aby po tobě šlapali. Asertivní chování je obvykle nejúčinnější pro zvládání těžkých situací, protože vyvažuje sebeúctu s respektem k ostatním.

Můžeš použít jasná, pevná prohlášení jako „To není v pořádku“ nebo „Chci, abys přestal,“ udržuj oční kontakt a sebevědomé držení těla, používej klidný, ale pevný tón hlasu, stanovuj jasné hranice a drž se jich, opakuj svá prohlášení, pokud je to nutné, uznej stanovisko druhé osoby, ale udržuj svou pozici, a raději opusť situaci, pokud se stane nebezpečnou. Důležité je zůstat klidný a kontrolovaný.

Asertivní chování situaci uklidňuje místo eskalace, ukazuje zralost a sebekontrolu, je méně pravděpodobné, že způsobí problémy s autoritami, udržuje tvou důstojnost a často účinněji odrazuje šikanující agresory, protože ukazuje sílu, aniž byste přistoupili na otevřený „boj“, který možná očekávají. Také prokazuje, že máš kontrolu nad svými reakcemi, což ti může získat respekt od vrstevníků a dospělých.

Lidé se silným sebevědomím a sebedůvěrou často působí sebejistě, což může odradit možné šikanující agresory, kteří obvykle cílí na lidi, které vnímají jako zranitelné. Sebejistí lidé se také častěji postaví za sebe, vyhledají pomoc, když je potřeba, a nepřijímají negativní zprávy od šikanujících za své. Mají silnější pocit své identity a hodnoty, takže je méně pravděpodobné, že je rozhodí kritika nebo útoky.

Známky můžou zahrnovat vyhýbání se očnímu kontaktu, špatné držení těla, tiché nebo váhavé mluvení, neustálé omlouvání, čekání na schválení činů od ostatních, přílišnou přívětivost, projevování strachu nebo úzkosti v sociálních situacích, ponižování sebe sama, vyhýbání se společenským aktivitám nebo novým výzvám, působení izolovaně nebo neschopnost říct ne. Šikanující často cílí na lidi, kteří působí nejistě nebo neschopni se bránit.

Soustřeď se na své silné stránky a úspěchy, stanovuj si realistické cíle a oslavuj jejich dosažení, cvič soucit k sobě místo sebekritiky, přijmi sebe takového, jaký jsi včetně nedokonalostí. Obklopuj se podporujícími lidmi, rozvíjej dovednosti a koníčky postupně, cvič asertivní komunikaci, starej se o své fyzické zdraví, zpochybňuj negativní sebehodnocení a pamatuj si, že máš hodnotu nezávisle na svých výkonech. Také je užitečné mít seznam věcí, na které jsi hrdý, a nebát se dělat chyby, které jsou součástí učení.

Můžeš použít slovní obranu – jasně říct „ne“ a odejít, asertivní chování – postavit se s důstojností, ale nekonfrontačně, vyhýbání se – nepohybovat se sám v rizikových místech nebo časech, hledání spojenců – držet se blízko přátel nebo dospělých, dokumentování – zaznamenávat případy šikany, a především vyhledání pomoci od dospělých. Fyzická obrana by měla být použita jen jako poslední možnost v případě přímého ohrožení.

Ignorování často nefunguje, protože agresoři obvykle hledají reakci a když ji nedostanou, můžou svou aktivitu zvýšit, aby ji získali. Také ignorování neřeší základní problém a šikana může pokračovat nebo se přesunout na jiné oběti. Navíc ignorování může být velmi těžké psychicky a může způsobit, že se oběť cítí ještě více izolovaná a bezmocná.

Asertivní chování je vhodné při prvních známkách šikany nebo při méně agresivních útocích. Vyhýbání se je užitečné, když víš o rizikových situacích. Vyhledání pomoci je vždy vhodné, ale obzvlášť důležité při vážné nebo opakované šikaně. Fyzická obrana jen při bezprostředním fyzickém ohrožení. Dokumentování je důležité u kyberšikany nebo když plánuješ oficiální stížnost. Kombinace přístupů je často nejúčinnější.