Rubrika: Řekni ne šikaně

Oběti se můžou stydět za to, co se jim děje, nebo si myslet, že jsou slabé, protože se neumí bránit. Můžou se bát, že když to řeknou, agresoři se jim pomstí ještě hůř. Někdy si také myslí, že jim nikdo neuvěří nebo že to není tak vážné. Můžou se také bát zklamat své rodiče nebo si myslet, že si to nějak zaslouží.

Když oběť mlčí, problém se nevyřeší a často se zhoršuje. Oběť může začít mít vážné psychické problémy – deprese, úzkost, sebevražedné myšlenky. Může se také začít vyhýbat škole, zhoršit se jí prospěch, nebo může ztratit důvěru v lidi. V nejhorších případech může dojít k sebepoškozování nebo pokusu o sebevraždu.

Je důležité všímat si změn v chování svých přátel a spolužáků. Pokud si všimneš, že je někdo smutný, uzavřený, nebo se chová jinak než obvykle, zkus se ho zeptat, jestli je všechno v pořádku. Buď trpělivý, možná ti to hned neřekne. Ukaž mu, že mu věříš a že ho podporuješ. Pokud se domníváš, že někdo trpí šikanou, řekni to dospělému, i když tě o to nepožádal.

Svědci se můžou chovat různě: můžou aktivně pomáhat útočníkovi (asistenti), můžou šikanu podporovat smíchem a povzbuzováním (podporovatelé), můžou jen pasivně přihlížet (pasivní svědci), nebo můžou zasáhnout a pomoci oběti (obránci). Bohužel je nejvíce pasivních svědků, kteří nechtějí mít problémy, ale tím vlastně šikanu podporují.

Svědci se často bojí, že když zasáhnou, stanou se sami cílem šikany. Můžou si také myslet, že to není jejich problém nebo že zasáhne někdo jiný. Někdy nevědí, co přesně mají dělat, nebo se bojí, že situaci ještě zhorší. Také se může stát, že v té chvíli jsou tak překvapení nebo vystrašení, že nedokážou reagovat.

Svědek může zasáhnout přímo, pokud je to bezpečné – říct útočníkovi, aby přestal, nebo odvést oběť pryč. Pokud je situace nebezpečná, měl by okamžitě zavolat dospělého na pomoc. Později může oběti nabídnout podporu a přátelství. Vždy by měl o incidentu informovat učitele nebo jiného dospělého ve škole. Pamatuj si, že mlčení pomáhá jen útočníkovi.

Šikana se může stát úplně komukoli. Někdy postihuje děti, které jsou jiné – mohou být velmi tiché nebo naopak hlučné, mohou vynikat ve škole nebo mít naopak problémy s učením, můžou vypadat jinak nebo mít jiné zájmy. Ale pravda je, že šikanijící si často vybírají oběť náhodně nebo prostě proto, že se jim někdo nelíbí. Může se to stát i velmi oblíbeným a sebevědomým dětem.

Příznaky můžou zahrnovat neochotu chodit do školy, časté „nemoci“ ráno před školou, poškozené nebo ztracené věci, nevysvětlitelné modřiny nebo škrábance, změnu v chování (stává se tišší nebo agresivnější), ztrátu přátel, problémy se spánkem nebo noční můry, pokles školních výsledků, nebo smutek a úzkost. Důležité je všímat si změn v chování.

Nejdůležitější je o tom mluvit s dospělým, kterému důvěřuje – rodiči, učitelem, školním psychologem. Neměla by to řešit sama nebo doufat, že to přejde. Měla by si vést záznam o tom, co se děje, a snažit se nevyhnout místům, kde je bezpečno. Také je důležité najít si podporu u přátel a dělat věci, které ji baví a dodávají jí sebevědomí.

Důvodů může být více: někdy sami zažili šikanu nebo násilí a teď to dělají jiným. Jiní se chtějí cítit mocní a důležití, nebo se bojí, že jinak budou šikanováni sami. Někteří nerozumí tomu, jak jejich chování ubližuje ostatním, nebo nemají dostatečně rozvinutou empatii. Často také napodobují chování, které vidí doma nebo v médiích.

Varovné signály můžou zahrnovat agresivní chování vůči mladším nebo slabším dětem, potěšení z toho, když ostatní trpí, nedostatek empatie a lítosti, časté konflikty s vrstevníky, potřebu dominovat a kontrolovat ostatní, nebo problémy s respektováním pravidel. Také se mohou sami sebe málo vážit a maskují to arogancí.

Ano, šikanující žáci se určitě mohou změnit, ale potřebují k tomu pomoc dospělých. Musí se naučit empatii, pochopit, jak jejich chování ubližuje ostatním, a najít zdravější způsoby, jak se cítit důležití a respektovaní. Také potřebují jasné hranice a důsledky za svoje chování. S pravou pomocí a podporou se mohou stát součástí řešení místo problému.

Někteří šikanující žáci chtějí, aby jejich činy viděli ostatní, protože se tak cítí mocní a důležití. Může je bavit, když ostatní vidí, jak dokážou někoho ovládat. Také se můžou chtít předvést před svojí skupinou nebo ukázat, že se nikoho a ničeho nebojí. Někdy také prostě neumí být jemnější a používají jen hrubou sílu.

I když je šikana viditelná, svědci často nezasáhnou ze strachu, že se stanou dalšími oběťmi. Někdy si také myslí, že to není jejich problém nebo že zasáhne někdo jiný. Bohužel se také stává, že se svědci sledováním konfliktu baví. Dospělí zase nemusí být vždy nablízku, když se šikana odehrává.

Svědci mají velkou odpovědnost, protože mohou situaci ovlivnit. Pokud je to bezpečné, měli by zasáhnout a říct útočníkovi, aby přestal. Pokud se bojí, měli by okamžitě zavolat dospělého na pomoc. Minimálně by neměli situaci ignorovat a měli by oběti později nabídnout podporu. Nečinnost svědků bohužel často povzbuzuje útočníky k pokračování.

Skrytá šikana může zahrnovat posměšné pohledy a grimasy, šeptání a smích, když oběť projde kolem, záměrné ignorování při skupinových aktivitách, jemné posměšky maskované jako „žerty“, vyřazování z konverzací, nebo malé „náhodné“ strčení. Často také zahrnuje nonverbální komunikaci jako kroucení očima nebo pohrdavé výrazy.

Dospělí často vidí jen jednotlivé drobné incidenty, které samy o sobě nevypadají vážně. Útočníci jsou v maskování svého chování velmi zruční a umí se chovat nevinně, když je někdo pozoruje. Oběť pak vypadá, jako by si stěžovala na malichernosti, což může vést k tomu, že jí dospělí nevěří nebo problém bagatelizují.

I když se skrytá šikana zdá být neškodná, můžeš být svědkem toho, jak někomu ubližuje. Můžeš k oběti přistoupit přátelsky, zahrnout ji do svých aktivit, nebo ji podpořit, když vidíš, že je smutná. Také je důležité o tom mluvit s dospělými, i když ti možná nebudou na začátku věřit. Tvé svědectví může pomoci odhalit, co se skutečně děje.

Když tě šikanuje více lidí najednou, cítíš se úplně bezmocný a osamělý. Zdá se ti, jako by všichni byli proti tobě a nikdo tě neměl rád. Také je těžší se skupině bránit než jednotlivci. Skupinová šikana bývá intenzivnější, protože se členové skupiny navzájem povzbuzují a snaží se předvést jeden před druhým.

Často to začne tím, že jeden člověk někoho napadne a ostatní se postupně přidávají. Lidé se můžou přidat ze strachu, že jinak budou šikanováni sami, nebo proto, že chtějí patřit do skupiny. Někdy se také bojí jít proti většině. Bohužel se také stává, že lidé ve skupině ztratí pocit zodpovědnosti a dělají věci, které by sami nikdy neudělali.

Nikdy se nepřidávej ke skupinové šikaně, i když to znamená, že nebudeš patřit do dané skupiny. Můžeš říct „ne“ a odejít, nebo můžeš zkusit skupinu přesvědčit, aby přestala. Pokud se bojíš postavit se skupině, alespoň o situaci řekni dospělému, který může zasáhnout. Pamatuj si, že skuteční přátelé tě nebudou nutit, abys ubližoval jiným lidem.

Fyzická převaha znamená, že útočník je větší, silnější nebo starší. Sociální převaha znamená, že má více přátel, je oblíbenější nebo má větší vliv ve třídě. Psychická převaha může být v tom, že je útočník sebejistější, výřečnější nebo umí lépe manipulovat s lidmi. Někdy může jít i o materiální převahu – že má útočník více peněz nebo lepší věci.

Oběti často cítí, že nemají šanci vyhrát kvůli té převaze útočníka. Bojí se, že když se pokusí bránit, situace se jen zhorší. Také si můžou myslet, že si to zaslouží nebo že je to jejich vina. Někdy jsou tak vystrašené a zmatené, že nevědí, co dělat. Proto je důležité, aby dospělí zasáhli a pomohli obnovit rovnováhu.

Dospělí můžou situaci monitorovat a zasahovat, když vidí nespravedlnost. Můžou posílit sebevědomí oběti a naučit ji, jak se bránit. Také můžou změnit podmínky tak, aby útočník neměl tolik příležitostí – například změnit uspořádání třídy nebo dozor na chodbách. Důležité je také pracovat s celou třídou, aby se změnila atmosféra a aby ostatní žáci podporovali oběť místo útočníka.

Jednorázový konflikt se může stát každému a často se dá vyřešit omluvou nebo rozhovorem. Opakované obtěžování ale ukazuje, že někdo záměrně a dlouhodobě ubližuje druhému člověku. To má mnohem horší následky na psychiku oběti, která žije ve stálém strachu a stresu. Opakovanost také ukazuje, že útočník má zlý úmysl a že situace se sama od sebe nevyřeší.

Neexistuje přesný počet dnů nebo týdnů. Důležitější je to, jestli se obtěžování opakuje a jestli oběť žije ve strachu, že se to stane znovu. Už i druhé nebo třetí opakování stejného chování může být začátek šikany, obzvlášť pokud se oběť bojí chodit do školy nebo se vyhýbá určitým místům a lidem.

Je velmi důležité o tom mluvit s dospělými hned na začátku, nevzdávat se naděje, že to samo přestane. Veď si záznam o tom, kdy a co se stalo, abys měl důkazy. Zkus se vyhnout situacím, kdy jsi s obtěžovatelem sám. Řekni o tom rodičům, učiteli nebo školnímu poradci. Čím dříve začneš jednat, tím snazší bude problém vyřešit.

Kyberšikana může probíhat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu – nepřestane ani doma nebo o víkendu. Zlé zprávy a obrázky se můžou rychle šířit mezi mnoho lidí, takže se oběť cítí, jako by ji viděl a soudil celý svět. Často je také těžší zjistit, kdo kyberšikanu způsobuje, protože útočníci se můžou skrývat za falešnými jmény nebo profily.

Nejčastější formy zahrnují posílání urážlivých zpráv přes chat nebo sociální sítě, sdílení nevhodných nebo trapných fotografií bez svolení, vytváření falešných profilů, vyhrožování, šíření pomluv a lží online, vylučování ze skupinových chatů, nebo zveřejňování soukromých informací. Někdy také zahrnuje nucení k posílání nevhodných fotografií.

Nikdy neodpovídej na zlé zprávy – to často situaci jen zhorší. Místo toho udělej snímky obrazovky jako důkaz, zablokuj osoby, které tě obtěžují, a okamžitě o tom řekni rodičům nebo jinému dospělému, kterému důvěřuješ. Nahlas také kyberšikanu provozovateli dané aplikace nebo webu. Pamatuj si, že to není tvá vina a že existuje pomoc.