Samospráva
Samospráva je právo a schopnost místních či regionálních komunit spravovat své záležitosti vlastními orgány, které si samy volí. Zahrnuje územní samosprávu (obce, kraje) a také zájmovou samosprávu (profesní komory, univerzity). Principem samosprávy je subsidiarita – věci se řeší na nejnižší možné úrovni, blíže občanům. Samospráva má vlastní rozpočet, volené orgány a rozhoduje o místních záležitostech v rámci zákona.
Otázky:
1. Jaký je rozdíl mezi samosprávou a státní správou?
Samospráva spravuje vlastní záležitosti samosprávných celků (obcí, krajů) prostřednictvím volených orgánů (zastupitelstev, rad) a rozhoduje samostatně v rámci zákona. Státní správa vykonává úkoly státu prostřednictvím jmenovaných úředníků podle pokynů nadřízených orgánů. Obce a kraje vykonávají obojí – jako samospráva rozhodují o vlastních záležitostech, jako státní správa plní úkoly přenesené ze státu.
2. Co znamená princip subsidiarity v samosprávě?
Princip subsidiarity znamená, že úkoly by měly být řešeny na nejnižší možné úrovni – tedy nejblíže občanům. Co může vyřešit obec, neměl by řešit kraj nebo stát. Například místní komunikace spravuje obec, krajské silnice kraj, dálnice stát. Tento princip zajišťuje větší efektivitu, transparentnost a demokratickou kontrolu, protože místní problémy nejlépe znají místní lidé.
3. Jaké jsou hlavní příjmy územní samosprávy?
Hlavní příjmy územní samosprávy tvoří: vlastní daňové příjmy (daň z nemovitostí, části sdílených daní), nedaňové příjmy (poplatky, pokuty, příjmy z majetku), dotace ze státního rozpočtu nebo EU fondů, příjmy z prodeje majetku a úvěry. Obce a kraje mají právo hospodařit se svým majetkem a určovat výši místních poplatků v rámci zákona.