Pražské jaro
Pražské jaro bylo období roku 1968, kdy se komunistický režim v Československu začal uvolňovat a dávat lidem více svobody. Začalo to, když se Alexander Dubček stal šéfem komunistické strany a chtěl vytvořit „socialismus s lidskou tváří“. To znamenało více svobody pro občany – noviny mohly psát pravdu, lidé mohli svobodně mluvit, propustili se političtí vězni a země se měla rozdělit na českou a slovenskou část. Lidé byli nadšení, že konečně mohou říct, co si myslí. Ale vedení Sovětského svazu a ostatních komunistických zemí se bálo, že se tyto změny rozšíří i k nim. Proto 21. srpna 1968 poslali do Československa tanky a vojáky, kteří reformy násilně ukončili. Následovala „normalizace“ – návrat k tvrdé diktatuře.
Otázky:
1. Jaké byly hlavní reformy Pražského jara a kdo je inicioval?
Hlavními reformami byly: demokratizace politického systému s větší rolí parlamentu a omezením moci strany, svoboda tisku a projevu, která vedla ke vzniku nezávislých médií, ekonomické reformy směřující k tržním mechanismům, federalizace státu s rovnoprávným postavením Čechů a Slováků, rehabilitace obětí politických procesů 50. let, a větší svoboda cestování. Reformy iniciovali především Alexander Dubček jako první tajemník KSČ, předseda vlády Oldřich Černík, předseda parlamentu Josef Smrkovský, a prezident Ludvík Svoboda. Důležitou roli hráli také reformní komunisté jako Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout a Josef Špaček. Podporu měli mezi inteligencí, studenty a částí dělnictva.
2. Proč se Sovětský svaz a další země rozhodly pro invazi?
Sovětský svaz se rozhodl pro invazi z několika důvodů: obava z rozšíření liberalizace do dalších zemí sovětského bloku a ohrožení komunistické moci, strach z možného vystoupení Československa z Varšavské smlouvy, geopolitické obavy z oslabení sovětského vlivu ve střední Evropě, tlak ortodoxních komunistů v SSSR a satelitních zemích, a interpretace liberalizace jako „kontrarevoluce“ ohrožující socialistické zřízení. Brežněvova doktrína omezené suverenity opravňovala intervenci k „ochraně socialismu“. Klíčovou roli hráli také tvrdí komunisté v samotném Československu, kteří žádali o sovětskou pomoc. Moskva se obávala precedentu, který by mohl inspirovat reformy v Polsku, Maďarsku nebo NDR.
3. Jaký byl průběh invaze a jejích bezprostřední důsledky?
Invaze začala v noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy vojska SSSR, Polska, Maďarska, Bulharska a NDR obsadila strategické objekty v Československu. Dubček a další představitelé byli zatčeni a odvezeni do Moskvy. Obyvatelstvo kladlo převážně pasivní odpor – demonstrace, stávky, odmítání spolupráce. Československý rozhlas a televize odvysílaly výzvy k odporu. Prezident Svoboda odmítl jmenovat novou vládu a odletěl do Moskvy vyjednat o propuštění zatčených. Moskevské rozhovory vedly k dočasnému kompromisu, ale znamenaly faktické ukončení reforem. Postupně byla obnovena cenzura, propuštěni reformní politici a zahájena normalizace. Invaze otřásla důvěrou v socialismus a posílila touhu po svobodě.