Normalizace
Normalizace bylo období od roku 1969 do konce 80. let, kdy komunisté potlačili všechny svobody z Pražského jara a vrátili tvrdou diktaturu. Nový vůdce Gustáv Husák říkal, že chce vrátit „normální“ poměry, ale ve skutečnosti to znamenalo konec všech svobod. Komunisté vyhodili ze zaměstnání tisíce lidí, kteří podporovali reformy, zakázali svobodný tisk a cenzurovali vše, co se psalo nebo vysílalo. Lidé nesměli cestovat na Západ, děti „nepřátel režimu“ nemohly studovat na vysokých školách a všichni museli předstírat, že s režimem souhlasí. Mnoho lidí emigrovalo nebo se uchýlilo do „vnitřní emigrace“ – žilo si po svém doma a nepletlo se do politiky. Normalizace skončila až Sametovou revolucí v roce 1989, kdy lidé konečně získali zpět svobodu.
Otázky:
1. Jaké metody používal normalizační režim k potlačení opozice?
Normalizační režim používal různé represivní metody: masové čistky v KSČ (vyloučení půl milionu členů), propouštění ze zaměstnání a degradace nepohodlných osob, zákaz výkonu kvalifikovaných profesí pro politicky nespolehlivé, cenzuru a zákaz publikování pro spisovatele a novináře, sledování a šikanu Státní bezpečností, věznění politických vězňů, omezení cestování do zahraničí, zákaz studia na vysokých školách pro děti „třídních nepřátel“, a vytvoření atmosféry strachu a podezíravosti. Režim také využíval spolupráce informátorů a donašečů. Cílem bylo zlomit odpor společnosti a vytvořit konformní prostředí. Mnoho lidí se uchýlilo k „vnitřní emigraci“ a přežívalo v soukromé sféře.
2. Kdo byl Gustáv Husák a jaká byla jeho role v normalizaci?
Gustáv Husák (1913-1991) byl slovenský komunista, který se stal symbolem normalizace. V 50. letech byl odsouzen jako „buržoazní nacionalista“ a rehabilitován až v 60. letech. Během Pražského jara podporoval federalizaci, ale po invazi se postavil na stranu Moskvy. V dubnu 1969 nahradil Dubčeka jako generální tajemník KSČ a v roce 1975 se stal i prezidentem. Husák implementoval normalizační politiku podle sovětských požadavků: potlačil reformy, provedl čistky a obnovil ortodoxní komunismus. Současně dokončil federalizaci státu, což mu zajistilo určitou podporu na Slovensku. Jeho éra byla charakterizována politickou stagnací, ekonomickými problémy a rostoucím zaostáváním za Západem. Husák rezignoval na funkce v prosinci 1987 pod tlakem Gorbačovových reforem.
3. Jaké byly dlouhodobé důsledky normalizace pro československou společnost?
Normalizace měla hluboké dlouhodobé důsledky: ztrátu víry v socialismus a komunistické ideály u většiny obyvatelstva, vznik disidentského hnutí a nezávislé kultury (Charter 77, samizdatová literatura), ekonomické zaostávání za západními zeměmi kvůli neefektivnímu centrálnímu plánování, sociální apatii a konformismu jako obranné reakce na represi, ztrátu mezinárodní prestiže a izolaci od demokratického světa, „brain drain“ – emigraci vzdělanců a umělců, oslabení společenské morálky a nárůst korupce, rozdělení společnosti na konformisty a odpůrce režimu. Paradoxně však normalizace také posilovala touhu po svobodě a demokracii, což se projevilo během Sametové revoluce. Zkušenost normalizace také přispěla k rychlému přechodu k demokracii po roce 1989.