Vstup ČR do NATO
Česká republika vstoupila do NATO 12. března 1999 společně s Polskem a Maďarskem. NATO je vojenská aliance demokratických zemí, která chrání své členy před útoky. Po pádu komunismu v roce 1989 chtěla ČR patřit mezi západní demokratické země a získat jejich ochranu. Nejdříve jsme vstoupili do programu „Partnerství pro mír“ v roce 1994, kde jsme se učili spolupracovat s armádami NATO. Pak následovały dlouhé rozhovory a přípravy. Členství v NATO znamená, že pokud by někdo napadl Českou republiku, ostatní členové NATO by nám museli pomoci. Naše armáda se musela modernizovat podle standardů NATO a začali jsme se účastnit mírových misí po světě. Vstup do NATO měl velkou podporu Čechů a znamenal definitivní konec komunistické éry a návrat mezi západní země.
Otázky:
1. Jaké byly důvody českého zájmu o členství v NATO?
Hlavními důvody byly: potřeba bezpečnostních garancí po rozpadu Varšavské smlouvy a SSSR, obava z možné ruské expanze nebo destabilizace regionu, symbolický návrat do západních struktur a potvrzení demokratického směřování, modernizace ozbrojených sil podle západních standardů, posílení mezinárodního postavení a vlivu ČR, a podpora procesu evropské integrace (NATO a EU byly chápány jako doplňující se struktury). ČR také chtěla překonat „šedou zónu“ mezi Východem a Západem a získat stejné bezpečnostní záruky jako ostatní demokratické země. Vstup do NATO byl také chápán jako pojistka proti možnému návratu autoritářských tendencí v regionu.
2. Jak probíhal přístupový proces a jaké podmínky musela ČR splnit?
Přístupový proces začal vstupem do Partnerství pro mír v roce 1994, pokračoval účastí na programu IFOR v Bosně, a vyvrcholil pozváním na madridském summitu NATO v roce 1997. ČR musela splnit několik podmínek: demokratické zřízení s civilní kontrolou armády, tržní ekonomiku schopnou přispívat k společné obraně, schopnost a ochotu přispívat k bezpečnosti atlantické oblasti, kompatibilní ozbrojené síly podle standardů NATO, a vyřešení konfliktů s sousedy. Konkrétně to znamenalo reformu armády, modernizaci vojenské techniky, výcvik podle standardů NATO, zvýšení výdajů na obranu, a harmonizaci vojenského práva. Přístupové rozhovory probíhaly od roku 1997 a byly úspěšně ukončeny v roce 1998.
3. Jaké byly důsledky členství v NATO pro českou zahraniční a bezpečnostní politiku?
Členství v NATO mělo zásadní důsledky: ČR získala bezpečnostní záruky podle článku 5 (kolektivní obrana), modernizovala svou armádu a zvýšila výdaje na obranu, začala se aktivně účastnit mírových misí (Kosovo, Afghánistán, Irák), posílila své vztahy s USA a západní Evropou, a získala vliv na formování bezpečnostní politiky aliance. NATO také usnadnilo vstup do EU v roce 2004. Na druhou stranu členství přineslo povinnosti včetně účasti na kontroverzních misích, napětí s Ruskem, a nutnost přizpůsobit zahraniční politiku postojům aliance. ČR se stala spolehlivým spojencem v boji proti terorismu po 11. září 2001. Členství také posílilo transatlantické vazby a orientaci na USA v bezpečnostních otázkách.