Charita
Charita je dobrovolná pomoc lidem v nouzi, motivovaná snahou ulehčit jejich utrpení a zlepšit jejich životní podmínky. Může mít podobu finanční pomoci, věcných darů, poskytování služeb nebo dobrovolnické práce. Charita je často vykonávána náboženskými organizacemi (např. Charita ČR zřizovaná katolickou církví), ale také sekulárními nadacemi, spolky a jednotlivci. Pomáhá tam, kde nestačí stát nebo trh, zejména při řešení chudoby, pomoci postiženým, seniorům, obětem katastrof nebo uprchlíkům.
Otázky:
1. Jaký je rozdíl mezi charitou a sociálním státem?
Charita je dobrovolná pomoc založená na solidaritě a individuálním rozhodnutí dárce, reaguje flexibilně na okamžité potřeby, často se zaměřuje na individuální případy a specifické skupiny, a může mít náboženský nebo morální základ. Sociální stát poskytuje systémovou pomoc garantovanou zákonem, na kterou mají občané nárok, je financován povinně z daní, snaží se řešit strukturální příčiny problémů, a je založen na principu rovnosti a občanských právech. Obě formy se doplňují – charita reaguje na mezery v sociálním systému.
2. Jaké jsou různé způsoby, jak se může jednotlivec zapojit do charitativní činnosti?
Jednotlivec se může zapojit finančními příspěvky pravidelným dárcovstvím nebo jednorázovými dary, věcnými dary jako je oblečení, jídlo nebo vybavení, dobrovolnickou prací v charitativních organizacích, poskytováním odborných služeb pro bono (zdarma), nákupem výrobků z chráněných dílen nebo od sociálních podniků, účastí na benefičních akcích, nebo zapojením do veřejných sbírek jako organizátor či dobrovolník. Důležitý je také osvětový rozměr – informování ostatních o problémech a možnostech pomoci.
3. Na co si dát pozor při výběru charitativní organizace?
Při výběru charitativní organizace je dobré sledovat transparentnost finančního hospodaření a zveřejňování výročních zpráv, poměr administrativních nákladů k prostředkům skutečně použitým na pomoc, zkušenosti a renomé organizace, konkrétnost a měřitelnost dopadů její činnosti, účelnost a efektivitu poskytované pomoci, profesionalitu přístupu k dárcům i příjemcům pomoci, a zda organizace respektuje důstojnost příjemců pomoci a posiluje jejich soběstačnost místo vytváření závislosti.